prece jen se na neco, Pavle, zeptam: jak jste prisel k tak netypickymu prijmeni? jinak fajn povidani, ale kratky...

netypicky ceskymu - jsem myslel

tedy Vy byste mohl mít klidně svoji show! A jezdíte také někdy č.7?

Děkuju, no show, jen aby se ten druhý dostal vůbec ne slovu. Jinak linku sedm nejezdíme tak často, v pravidelném provozu nikoli. Ale k vidění jsem okolo.

Pavle, hezký, vtipný. Měla jsem na Vás ještě otázku, ale nejdřív jsem se styděla a pak už jsem se nějak nedostala k písmenkování. Tak aspoň tady takhle "po akci", písmenkově. Nebojíte se, až počkáte tu "onu, svého srdce šampionu", že Vás přejde chuť psát? Anebo že nepřejde, ale už prostě nebudete mít tolik času? Anebo začnete psát sluníčkově a i tráva bude z okna tramvaje zelenější a koleje naleštěnější?

To je zajímavá otázka, a víte, že nevím. Já vám něco povím. Já byl ženatý sem let, a za tu dobu jsem napsal jen několik blogů a dvě tři povídky, jinak nic, ani jednu knížku. Nebylo to tím, že bych byl šťastný, spíš těmi starostmi, že na nic nebyl čas. Jen žena odešla a já se trochu vzpamatoval, už to šlo, a přišly na řadu i romány (zatím jsou jen po nakladatelstvích). Já si myslím, že až se Ona objeví, budu psát stejně, a myslím si, že rychleji. Ono to štěstí umí divy. Ale nemyslím si, že bych měnil žánr, už je tak měním tak, takže nic nového pod sluncem asi nebude. Ale nikdy neříkej nikdy.

Pavle byl jste výborný. A díky za zákeřnou otázku. Uvědomujete si, že máte možná na svědomí moje doposud spokojené manželství? Jinak Patriku Terezo je strašná škoda , že je to tak děsně krátké. Pan Hewlit byl velmi zábavný a myslím si, že by to ještě pět minut sneslo, alespoň my tady v UH, bychom si toho o Panu Hewlitovi rádi poslechli víc.

A to nevíte Davide, jak složité a těžké bylo, střihnout pořad na stopáž. První verze měla 25 minut .-) protože Pavel byl prostě perfektní, vtipný a pohotový.. prostě fajn natáčení. Možná časem přejdeme na dvě verze, jednu delší, jednu kratší. Uvidíme.

Těch zážitků v práci máme tolik, že si prostě povídáme jen o tramvajích. Navíc náš humor je tak specifický, že vlastně ani nemáme s kým jiným si o nich povídat (o těch zážitcích), podle mě proto když se potkaj dva tramvajáci, musí si říct vše co se jim stalo, protože to ze sebe prostě chtěj dostat ven.

Ventilujeme, taháme za sebe uplynulý den, sypeme ze sebe emoce - ano, na zítra o tom chystám blog.

No, a já mám po žížalách!:-))

Video si na mobilu nepustím :((.

A tak natáhnu bačkory úplně tramvajově nedovzdělaná! Rodačka z Prahy! Katastrofa!:-)

Pavle, ale třeba to bude k vidění až se vrátím do civilizace:-)))

I tak dík!

Nebojte, rychlokurzy o tramvajích se rozjedou na konečných příští rok. Pouze v neděli dopoledne, a každý musí mít svoji vlastní svačinu.

Pavel mi připomněl herce Pepu Poláška, známého z reklamy na žvýkačky, co jsou dobré aji na dom, na takové to domácí žvýkání....

Takovéééto domááácííí ježděnííííí. To je hezký.

Jéé, já myslela, že budete takový ten bručivý filosof, introš, ze kterého bude nutno páčit každé citoslovce, a Vy jste skvělý řečník, ba kecálista! (V tom nejlepším smyslu slova!)

No, někdy se tak jevím, ale kdo mě zná, ví že tu pusu nezavřu, ne že bych tak jenom tlachal, ale snažím se najít takovej ten mezi kus mezi legrací a filozofií.

Moc dobrý, hezky to plynulo, jak ta tramvaj č. 8. Možná mohla bejt trať delší.

Jinak díky.

Děkuju, na první pokus, kdy mě dostali před kameru, to zas takový průser nebyl.

Hezký, vtipný!

A to jsem byl strašně nervózní a ke konci se mi navíc chtělo po tom kafi děsně čurat.