Když se text "líbí" tak svoje vlastní pravidla anulujete? Nač pak pravidla vůbec máte? 

Proč nesměl do té šarády přispět žádný profesionál, je jasné. S někým, kdo se vyzná, by se nedalo jen tak lehce "zamést", jako to můžete dělat s prostým naivním blogerem, který si myslel, že přispívá do skutečné a čisté soutěže. 

Je dobře, že se ozvala alespoň jedna autorka. Je škoda, že valná většina lidí si už ani natolik nevěří, aby se ozvala proti zjevnému porušení férovosti. 

Jasně, o nic nejde. Jde jen o princip. Koho už zajímá nějaký fair-play? Dvou tzv. "finalistů", kteří nezvládli splnit podmínky soutěže jsem se tady v nějaké diskuzi ptala, jak to vidí oni - a co budou dál dělat. Jeden se nenamáhal nějak reagovat a druhý sdělil něco v tom smyslu, že je tak neodolatelný, že kvůli němu prostě porota musela pravidla ohnout. 

Přemýšlím nad tím, co by se asi stalo, kdyby se tohle přihodilo ve sportu. Tam se pak jedná o diskvalifikacích, postihují se zodpovědní, kteří podvod umožnili... tady se přijdou někteří tzv. "vítězové" těm poraženým, kteří chtějí odpovědi na své otázky - vysmát. 

Ať si udělá každý svůj obrázek sám.

Nezlobte se, ale toto je prostě malér. Stanovíte-li nějaká pravidla s tím, že ve výsledku nevyřadíte každého, kdo je nerespektuje, automaticky znesnadňujete pozici těm, kdo je chápali jako závazná a také se podle toho zařídili -- a to čistě proto, že měli oproti těm, kteří je nesplnili, menší manévrovací prostor. Je to obdobné jako s Kaplického knihovnou -- stokrát se mi může líbit, ale pokud autor nedodržel pravidla soutěže, má z této být vyřazen. Jinak je to jednoduše nefér. Přinejmenším jste měli při vyhlášení soutěže upozornit, že daná pravidla jsou "jen orientační", nebo postupovat např. v duchu pracovních inzerátů, kde se kupříkladu uvádí "maturita podmínkou, znalost němčiny výhodou".

Rovněž jste mohli (a měli) rovnou vysvětlit, proč je nutné dodržet počet znaků (tj. kvůli max. rozsahu tiskového prostoru). Účastníky soutěže by to nepochybně velmi motivovalo k tomu, aby tuto podmínku skutečně splnili.

V této souvislosti rovněž absolutně nemůžu souhlasit s přístupem, že "když náhodou vyhraje delší povídka, musíme ji zkrátit, což je oříšek". Krácení pětistránkové povídky (mám na mysli text pana Boháčka) o celou stránku, tedy skoro o čtvrtinu rozsahu, není "oříšek", nýbrž -- promiňte mi ten výraz -- principiální prasárna. Takové krácení je bez větší újmy možné např. u dopisů čtenářů, ale ne u literárního díla.

Dále: pravidla je nutné dodržovat i u soutěží "pro radost". I když si půjdu jen pro radost zapinkat tenis, nesmím přešlápnout při servisu, nesmím soupeřův return nechat dopadnout do autu.

A konečně: pokud se profesionálně zabývám literaturou (ve smyslu lektorování či redigování beletristických nebo jiných textů), může mi uniknout, že text, který se má vejít do cca 3 NS, má o pár řádků víc; ale ani při zběžném pohledu by mi nemělo utéct, že namísto tří požadovaných normostran obsahuje čtyři -- tedy že povolený počet znaků přesahuje o celou čtvrtinu. (Tím se ovšem ani v nejmenším nevyslovuji proti p. Boháčkovi, jehož povídka mě po stránce nápadu oslovila.)

Nechci se dotknout nikoho z autorů - jejich povídky jsou dobré, četl jsem je.

Musím ale souhlasit s tím, že pokud jsou dána pravidla, měla by se dodržet - myšleno vzhledem k porotě.

Příští rok tedy vypište letní povídku bez pravidel a je po celém problému. Sami jste si strčili hlavu do oprátky.

Buď totiž pravidla platí - a to pro všechny bez výjimky, nebo nedávejte žádná a nikdo Vám nic nemůže vyčítat.

Nevím proč, ale nějak mi to připomíná EU.

Sice jsou jasně dána pravidla, ale kdo je dodržuje, na toho se plive a nejsilnější státy si stejně dělají co chtějí ....