potěšila zmínka, než workshop bych řekl, že to bylo oboustranně příjemné odpolední povídání na hezkém místě a k tomu nějaké to drobné focení... měj se Alex!

A když já bych si ráda dala repete. Co ty na to?

Máte můj obdiv - hlavně za to, co pro mne znamená "zdravý rozum". Díky za článek i za všechna virtuální setkání.

Rádo se stalo, stavte se zase někdy na fotomatiné. Rádi vás tam uvidíme. Teď budou "proměny". Sama ale ještě nemám ánung, co zplodit. 

Tak především Vám zazlívám, že se nezúčastňujete vyhlášenía jako nenapravitelný čecháček, který se už při překročení hranic těší domů a nedovede si představit, že by žil jinde, bych potřeboval podrorobněji vysvětlit "načichnutí". Z rozhovoru mi vychází, že děti vedete směrem který je mi libý, ale také to, že kdyby dětí nebylo, sama spíše odčichnete.Každopádně...fajn rozhovor.

Díky za návštěvu. Víte, s tím načichnutím u dětí je to banálně jednoduché. Všehovšudy strávily v ČR jen pár měsíců spíš jako mimina, babičky i rodinu znají hlavně jako virtuální postavičky z nějaké téměř videohry jménem skype, české historické pověsti i pohádky a tradice a styl života jim až zas tak moc neříká, protože unikají souvislosti. Chcete-li, tak Čechy jsou jen na papíře díky mému lítání po úřadech. Každý ví, že na papíře nebo z knížek národ a lidi nepoznáte, že respekt a pochopení národních hodnot a kultury nezískáte. To se musí zažít na vlastní kůži. Jsem hrdá na své kořeny a chci, aby i ony věděly odkud pochází a měly si čeho vážit. Mají na co být pyšní. To jim chci ukázat, aby to pro ně nebylo jenom "maminka/ tatínek říkali, že ...". V srdci jsem Moravačkou a vždycky budu a je jedno, jestli se s Čechama stýkáme nebo ne. Odpusťte mi, ale chození na srazy ze mě Čechá v mém pohledu nedělá a z dětí to neudělá Čechy už tuplem. 

Jinak moc gratuluji k vašemu umístění. Díky za virtuální souboj, bylo to těsné. Zpotila jsem se mezi tolika chlapy. A jsem ráda, že jsem se z toho vyškrábala bez poskrvny.  Doufám, že nás někdy zase poctíte návštěvou na Fotomatiné, ať je tam víc veselo. 

Hodně fandím, hodně přeju, trošku závidím. 

A držím palce do dalších cest - obzvlášť sem za námi!

Hodně děkuju, hodně přeju, trošku nechápu. 

Určitě!

Pokud pí autorce ,,čímsi" zavání její původ a její vlast, z které pochází, pak to lze nahlížet jako TOLIKO její projev toho, co ona označuje JAKO ,,NAČICHNUTÍ" čímsi zavánějícímNení sama, i jiní se i v diskuzích čímsi takovým ohánějí, ne-li až povyšují

 jaké "zavánění"? Kde jste něco takového sebral?

Cituji z článku: "... mou milovanou Moravu mi nikdo nikdy ze srdíčka nevyštípe. Jestli přijedu od Vídně nebo od Prahy, pokaždé vyhlížím Pálavěnku jak malé děcko..."

Že nenavštěvuje akce krajanských spolků tak často jako jiní? A proč by měla? Nebude o nic méně Moravankou/Češkou, i kdyby na ně nechodila vůbec.

Nebo že není "-ová"? No a co? Normálně koncovku "-ová" bráním, ale pokud někdo trvale žije v zahraničí, nota bene příjmení vyvdal/vyženil tam, tak prostě není, co řešit.

Podstatné je, co cítí a jak koná. Ostatní jsou prkotiny.

Jak pise to schazeni se dohromady neni pro ne jako rodinu dulezite. To jak bych rekl NOVA GENERACE ani neumi se podrzet kdyz je zapotrebi.Skoda takoveho pristupu k druhym lidem ze stejne krajiny.

Upřímně opravdu nechápu, proč bych měla držet pohromadě s lidma, jenom proto, že se narodili ve stejné zemi. Stýkám se s těmi, kteří jsou mi blízcí, mají mi/nám co předat a se kterými si mám/e co říct; s lidmi, kteří mi/nám pomohou být lepšími lidmi. Je jedno, jaký jej jejich původ nebo občanství. Takové přátelství nás obohatí víc, než se stýkat s lidmi, které kromě země původu nic neváže. 

Jak často se stýkáte vy se svými sousedy, spoluobčany? Kolikrát si lidi v českým paneláku ani neřeknou dobrý den, prosímvás. 

Díky za návštěvu.

....už se na Tebe těším

Jo? Myslíš, že nám to vyjde? 

Adame, po dlouhé době první rozhovor se skutečně někým zajímavým.

Karma.                                                                                                VH

Vítku, děkuji, ale "skutečně zajímavého" člověka si představuju někoho, kdo i přes nepřízeň osudu dál bojuje s životem, neutíká a nekrčí se v koutě. Někoho, kdo něco doopravdy umí a dělá tak život pro všechny lepší, nerejpe si jen na tom svým písečku. Někoho, jehož vědomosti, myšlenky či názory hejbnou horami a rozbouří moře. 

"Vdávala jsem se v USA, když jsem trvale žila v Anglii, a v zahraničí, jak známo ová za příjmení ženám nedávají, takže jsem Synáčová nikdy nebyla. Česká verze příjmení mi nepatří a neztotožňuji se s ní, i když manžel prská dodneška. Ale přiznám se, když jsem v Česku, tak tam z lenosti ová přidávám, i když mi to nejde na jazyk." To, co předvádíte se svým jménem, není češství, ale čecháčkovství. Takovým češstvím věru není radno načichnout. To raději ať děti voní britsky, americky či australsky. Ačkoliv, teď nevím, zda není správnější "británijsky" a "austrálijsky" podle vzoru "malajsijsky" (malajsijské letadlo)...

a na to jste přišel jak?