Nechápu ty zlostně reakce v diskuzi. Autor prostě nepíše něžným uplakaným způsobem, každý jsme nějaký.

Tyhle zdravotní problémy jsou mnohdy neúnosné a strašně těžko se s tím žije. Kdo si to neužil, nemůže nikdy pochopit. Kolik bezmoci i zloby člověk někdy v sobě musí zdolávat.

Moje dcera má kombinaci autismu a schizofrenie, a tohoto života si užívám už 45 let. Myslí si někdo, že se s tím dá někdy smířit ? Snad existují "andělé", nevím, já k nim nepatřím. Měla jsem sny, ideály, představy o svém životě. Všechno je jinak. Bude mi 70 a svůj vlastní život nežiji, všechno jsem musela přizpůsobit jejím potřebám. To, o čem autor píše, toho jsem si užila až až. Na dovolené jsem byla ve svém životě 2x. 

Myslíte, že se dá vždycky ubránit pocitu šílené nespravedlnosti a bezmocné zloby? A aby se člověk "neubrečel", musí se naučit být víc cynický. Aby se člověk neubrečel, aby v sobě zabil touhy, naděje na změnu, závist..

Když poprvé přišlo podezření, že se u mého syna jedná s velkou pravděpodobností o autismus, tak ve mě hrklo.. Prošla jsem si  všemi  stádii, od popírání po sebeobviňování. Do dnes jsem se s tím vnitřně nesmířila a největší hlavu si dělám z toho co bude až já nebudu schopná se o syna postarat. Pátrání po jakékoliv informaci byl můj každodenní počin v nočních hodinách, když  šli všichni spát. Stále nevím co mě čeká a jak vše zvládnu a jakákoliv informace, poznatky jsou přínosem.

   Pohledy lidí, kteří mě ,ač mlčky, odsuzují za "nevychovanost" mého dítěte jsem také ještě stále nevstřebala. S přicházejícími pocity hanby, červánky ve tvářích a se slzy na krajíčku spěchám pryč v náručí se svým synkem, jen abych se vyhnula těm "pálivým" pohledům do zad.

   Společnost je málo informovaná, společnost neví že se jedná o postižené dítě.. Vždyť vypadá úplně normálně!! Ano vypadá, ale zdání klame, bohužel.

   Tak nebazírujme na slovíčkách a snažme se být více ohledulpní :) Nikdo to nemá v životě jednoduché. Takže za mne, blog +. Každé info se počítá :)

No tak zkuste to brát tak, že víte co vás čeká - alespoň zhruba. Normálně lidi taky neví, co je čeká, vy už víte alespoň, že syn prostě má takovou odlišnost od průměrné společnosti a je potřeba ho tak brát. Neříkal bych, že je postižený nebo nemocný - prostě je jiný.

Na pohledy se vykašlete. No sice se to lehko řekne, ale berte to tak, že 60% populace má IQ nižší než 100, což i tak není mnoho... Tak proč se zaobírat blbci ;) Vy se opravdu nemáte za co stydět!! Staráte se snad o dítě/děti jak nejlépe umíte, tak na to buďte patřičně hrdá!!

Četl jsem si včera o autismu na wikipedii no a těch příznaků... - znám spoustu lidí, kteří více nebo méně těch kritérií splňují a když jsem se tak zamyslel nad sebou a svými dětmi, tak zrovna tak. Tak ty pohledy lidí musíte brát s rezervou - třeba jsou na tom mnohem hůř než váš syn, a prostě jenom nechápou kontext dané situace.

Tak hodně úspěchů doma a hlavně venku

Obávám se, že za blbé komentáře v diskuzích si pan Forejtek může tak trochu sám - to, že se mu narodilo postižené dítě mu nedává právo povyšovat se nad ostatní - starat se o takové dítě není zásluha, ale úděl.

Jeho blog jsem tedy nečetla, ale z tohoto článku jsem nenabyla dojmu, že by se nějak povyšoval nad ostatní - Vám to tak připadá?

Právě, že jste nečetla. Až přečtete ostatní blogy, možná změníte názor.

To chce něco jako

http://www.zazzle.co.uk/i_have_autism_thanks_for_being_patient_t_shirt-235522197822372270

U nás ve firme jeden autista pracuje jako programator a ikdyz se mu prace musi zadavat jinak nez ostatnim a obcas to co napise je zahadna zmet prikazu ktera se jen tezko lusti (ostatnim programatorum, on se v tom vyzna) , tak bych rekl ze jeden z nejproduktivnejsich lidi ve firme...

Respekt a podpora, pane 

Je také možné, že naše racionální uvažování je naopak mimo světu dítěte, které je facinováno ochlupenými lidmi a má svůj svět celkově. Snaha je zavírat do oddělení, kde jsou odděleni od ostatních, aby nerušili jinakostí.. at už mladí nebo starší. Jiní považují podobné děti za dar lidstvu.. které se i v pokročilém věku dokáže chovat velmi dětinsky a nevzrále oddělující to odlišné zvllášt...

Svého času jsem si myslel, že v roli mé babičky se střídá vícero lidí..věci dýchaly..asi jsem měl svůj svět ..zpětně bych asi rád tenhle než ten seriozní , racionální

Je to zajímavý rozhovor, nicméně mi jenom potvrzuje to, co jsem už z blogů pana F. dříve přečetla. Není srovnaný s autismem syna, reaguje podrážděně, má pocit, že si okolí má sednout na zadek. Jenže okolí má svoje problémy a nepozná autistu narozdíl od Downova syndromu. Jak má dotyčný vědět, že dítě není němé nebo spratek, ale autista? Když ho v tom pan F. nechá vykoupat? Divný přístup.

Nevím, ale autor popisuje situaci, kdy dospělý sám osloví pro něj cizí dítě, ne? Takový člověk musí očekávat vše ... a ještě něco navíc. Němé dítě, dítě mluvící cizím jazykem, spratka, mentálně postiženého. Nemám autistické dítě, ale dítě extrémně citlivé a nesnášela jsem, když mi na něj šišlaly babičky v obchodě, když sedělo ve vozíčku, protože začalo při oslovení cizí osobou řvát jako siréna a vydrželo to i dvě hodiny v kuse. Takže, pokud oslovíte dítě, musíte očekávat všechno. Vy jste dospělá.

Paní Součková ale reaguje i v závislosti na jiných článcích autora, který má pocit, že autistický syn mu dává jakési jednostranné právo chovat se bezohledně vůči ostatním lidem. Viz jeho popis návštěvy neurologického oddělení, to je fakt síla..

hmm...link?

Pane Kuliši, děkuji. Přesně tak. A pane Schwagere, koukněte se na blog pana F. Tam to najdete v celé kráse včetně diskusí.

Koukám, že psát umíte, číst ale asi moc ne, je to o pár příspěvků níže. Tak tedy ještě jednou pro pana Schwagera: http://forejtek.blog.idnes.cz/c/328409/Uklidnete-si-to-dite-nemuzu-vysetrovat.html

Forejtek nadává lidem, kteří promlouvají k jeho synovi, když křičí, do nevychovaných ignorantů. Doktorce, která pořádá o klid na práci, do nevzdělanců. A ještě ji na konci oviňuje z toho, že si určitě po návštěvě umyla ruce, odfajfkla výkon a pomyslela si, jací jsou ubožáci.

Ubožákem je v tomhle druhu jednání spíš 'vzdělaný' pan Forejtek. Dlouho jsem se nesetkal s tak zlým člověkem plným nenávisti.

Koukám, že číst umíte, ale s pochopením je to horší. Článek jsem si přečet, ale nějak z něj nevidím, že by byl pan Forejtek zlý člověk plná nenávisti jak jste ho tu odborně kvalifikoval (zaškatulkoval). Spíš bych to viděl na zoufalého rodiče, který dělá to nejlepší co dokáže, ale stejně nemá výsledek. A navíc se cítí zoufale beznadějně a nepochopeně. Tak pokud jste nic podobného v životě nezažil, tak děkujte Bohu nebo buďte rád, pokud na bohy nevěříte, ale nepište hlouposti o věcech, kterým ani za mák nerozumíte. Někoho by se to třeba mohlo dotknout.

Ale tady se neřeší dítě, nýbrž tatínek, že.

Co by Vítek vzkázal? Svému otci, že je hlupák! Máme doma těžce postiženého bratra, 25 let se o něj matka stará. Ale napsat něco takového "Někdy se lidé snaží na chlapečka promlouvat, a to je nechávám, ať se v tom vykoupou. Už vím, jak s ním zacházet, ale oni ne, protože se s něčím takovým ještě nesetkali." Tak by nás musela hanba fackovat.

Autor tím říká: Mám postižené dítě, tak jaksi větší morální právo, že může obtěžovat okolí více, než to děti dělávají. A místo toho, abych se snažil takové obtěžování co nejvíce eliminovat, tak si jej ještě užívám, protože vy všichni máte děti zdravé, tak si to taky užijte.

Už jsme se s podobným přístupem některých rodin s postiženými dětmi setkali a je to vždy na blití.

Tvrdé, ale pravdivé.

 tohle už panu F. psalo hodně lidí do jeho diskusí, že si podobným přístupem jen škodí.

Viz. např. :

http://forejtek.blog.idnes.cz/c/328409/Uklidnete-si-to-dite-nemuzu-vysetrovat.html

http://forejtek.blog.idnes.cz/c/330692/Jak-bylo-nakonec-vysetreno-jedno-ucho-jednoho-ditete.html

http://forejtek.blog.idnes.cz/c/282248/Autistovo-katolicke-faux-pas.html

Máte pravdu, já dřív nečetl, teď jsem to rychle prolítl a přijde mi, že se pomocí svého nemocného dítěte snaží dokazovat, jak je okolí bezohledné. Jenže to dělá asi záměrně .... no, viz můj původní komentář.

Jen stále nechápu, proč s v panu Forejtkovi "vaří krev"..."a nechává v tom lidi, co se snaží na chlapečka promlouvat vykoupat"....většina lidí přece opravdu neví, jak má k dětem s tímto postižením přistupovat, navíc každé vyžaduje individuální přístup.Na první pohled opravdu těžko rozeznáte, zda je dítě autista či jen ve špatné náladě nebo jen nezvedené. Samotní rodiče kolikrát netuší a dlouho musí zkoumat, jak se svým vlastním postiženým dítětem zacházet. Chápu, že to je zoufale únavné, věčný boj a nekonečná dřina okolí vysvětlovat, co je s vaším synem, ale to je zkrátka realita. V dnešní době, když se k vám přidá cizí dítě, tak se spíše bojíte, že Vás někdo osočí z únosu nebo obtěžování. Doufám, že je to jen autorská licence nebo neobratná formulace.

Ano, i mě to jeho "a to je v tom nechám vykoupat" poněkud zaskočilo. Myslím, že v sobě pořád nosí zlost, že se mu narodilo autistické dítě. Je to pochopitelné, ale ostatní za to nemůžou.

"spíše bojíte, že Vás někdo osočí z únosu" a to vám jako připadá normální??

Někdy se lidé snaží na chlapečka promlouvat, a to je nechávám, ať se v tom vykoupou. --> To má potřebu jen tak trestat cizí lidi za to, že si na chlapcově čele nepřečtou: Jsem autista.

a jak jsou ti lidi jako podle vás potrestaní?? to je tak strašné potkat dítě které nemluví?

Hm.

Děkuji za to,že jste se podělil,snad jsem malinko pochopil.Přeji nezměrnou trpělivost, zdraví a kapku štěstí.

Jsou lidé, kteří umí deset cizích řečí a jiní ani tu mateřskou. Jsou tací, kteří vymýšlejí elektronické přístroje a jiní, kteří jsou rádi, když zvládnou nejprimitivnější obsluhu. Jsou jedinci s fotografickou sloní pamětí a jiní si nepamatují když někam vyrazí, ani cestu zpátky. Máme rádi našeho pejska. (viz foto) Nechceme od něj aby mluvil, přemýšlel. Stačí když si stoupne ke koupelně a víme, že mu máme v bidetu pustit vodu, aby se napil. Když si stoupne ke dveřím na chodbu, chce ven. Když mi hlavou nadzvihne ruku, chce pohladit.

...a až vy zemřete o synátora se postará stát.

Hlavně aby neměl děti.

Holt takový je někdy život.

to jste asi chtěl reagovat jinde.

...ne-e.

To byla reakce nikoli na vašeho pejska,ale na to postižené dítě.

Jak to pane Bicero myslíte? Jako že je třeba akceptovat realitu, že autistické dítě má svoje limity a přizpůsobit tomu svoje očekávání, a brát ho spíš jako malé roztomilé štěnátko? Pak asi ano, a hádám že pokud rodič autistického dítěte nechce zešílet, nic jinýho než zaujmout podobný postoj mu vlastně nezbývá.

Pokud ale naznačujete, že v momentě kdy toho rodič dosáhne, může najednou být vlastně stejně šťastný a bezstarostný jako vy, a že je to vlastně celé jen o tom umět se k tomu správně postavit, pak se obávám že se velice mýlíte. Třeba namátkou:

1) Vyžaduje váš roztomilý pejsek 24h dohled? Umí si otevřít dveře, dokáže vylézt na linku pro nože nebo do domácí lékárničky?

2) Zastavuje se váš roztomilý pejsek během procházky a začíná zoufale vít a mlátit hlavou o chodník, aniž by bylo jasné proč?

3) Stává se vám, že váš roztomilý pejsek třeba několik dní v kuse odmítá jíst, a zároveň kňučí hlady a zároveň vztekle odstrkuje cokoli co mu nabídnete k jídlu?

4) Setkáváte se několikrát za den s lidmi, kteří očekávájí, že váš roztomilý pejsek bude umět mluvit a přemýšlet, a s tichou nebo i vyřčenou výčitkou se diví že to neumí? 5) Bojíte se že vás váš roztomilý pejsek přežije třeba o třicet let, a máte starosti co s ním po tu dobu bude, a jestli bude v prostředí, které chápe že váš roztomilý pejsek nemluví, nepřemýšlí obvyklým způsobem a třeba nekontroluje svoje vyměšování?