Nečekejte, že si vás někdo všimne, varuje Radek Folprecht

Svou "hlásnou troubu" si založil už čtyři měsíce po vzniku "idnesáckých" blogů v roce 2007. Zatroubil na ni tak silně, že její hlas brzy dolehl až k uším technických redaktorů iDNES.cz.

Ti na jeho erudované námitky k jednomu článku odpověděli, ať si to zkusí sám. Radek je poslechl a pro rubriky Technet a Auto zkomponoval zatím šestadvacet informačně vyčerpávajících artiklů. Začínal ale s čínskými pověstmi a českou poezií.

Jak je to s Vaší zálibou v historii?

Primárně se věnuji historii letectví, a to již od útlého věku. Asi prvním větším impulsem k vykrystalizování tohoto zájmu bylo, když se mi čirou náhodou před více jak třemi dekádami dostalo do rukou jedno číslo časopisu Letectví + kosmonautika. Pak se to už jen stupňovalo.

Jak jste se dostal k hradům a zříceninám?

Středověké hrady, podle definice vlastně ani jiné hrady neexistují, mají tu výhodu, že už byly všechny dávno postaveny a můžete se na ně tedy plně soustředit. Kdežto letadla se objevují stále nová a nová, takže jejich portfolio stále roste a roste. Ne, ale teď vážně, zatím jsem se většinou k těm hradům a zříceninám dostal po turistické značce.

Svého času jste také zpracovával čínské pověsti. Co Vás na nich fascinuje?

Těmi jsem si otevíral blog na IDNES.cz. Chtěl jsem nabídnout čtenářům něco, o čem neměli dosud ani potuchy a zároveň by to bylo alespoň trochu zajímavé. Snad jediným stínem tyto pověsti částečně zahalujícím je, že je nečetl žádný Číňan. Zde je o krok napřed Alois Jirásek, jeho Staré pověsti české již byly do čínštiny přeloženy. A k té otázce, nedá se říci, že by mě na nich něco fascinovalo, byla to jen profesionální badatelská práce.

články Radka FolprechtaAutoTechnetvlastní bloghistorických stavebautomobilůletadelpřírody(Brutální) rok na vsi.

Kdy jste o svých zálibách přestal jen číst a začal jste o nich také psát?

Stalo se to roku 2007, asi čtyři měsíce po založení portálu Blog.IDNES.cz. Ten byl právě tím motorem, protože když jsem ho objevil, mohl jsem po rychlé registraci začít ihned publikovat, aniž bych byl omezen edičními plány a redakčními zásahy do článků. A k tomu všemu portál zaručoval relativně vysokou návštěvnost oproti ostatním českým blogovým prostorům.

Dělal jste si od začátku ambice spolupracovat s Technetem?

Tak určitě... ne. Navíc jsem na blogu začínal s již zmiňovanými čínskými pověstmi. A poezií. Tedy myslím s českou poezií. No, s poezií... možná bychom tomu měli říkat říkanky. Nebo ještě lépe... prostě se to rýmovalo. A to bych si Technetu netroufl nabídnout ani já. Ta myšlenka přišla až s psaním delších a pracnějších článků týkajících se techniky a historie. Těm mohla zajistit ještě o řády vyšší návštěvnost oproti článkům blogovým právě publikace na Technetu.

O čem je Vaše poezie?

Většina těch dílek popisuje tvrdý život lidí na venkově, není to veselé čtení. Ale byly tam i básně méně náročné, třeba sada z dovolené. Zmiňme alespoň verše od řeky Orinoko.

Tam, kde teče Orinoko,
vypadlo mi z důlku oko!
Je mi to však celkem jedno,
protože mám ještě jedno.

Jak proběhl první kontakt s technickou rubrikou?

První vážnější kontakt proběhl zcela konvenčně. Nabídl jsem Technetu článek z blogu o obrněném protiletadlovém dvojkanonu na podvozku "vétřiesky" a nabídka padla na úrodnou půdu. Zajímavější to bylo s rubrikou Auto. Když tam jednou vydali článek, shodou okolností také o "vétřiesce", tak měl sice bohatou fotogalerii, ale věnovanou pouze lešanskému šasi. To je holá verze s kabinou používaná k předváděčkám vojenským muzeem.

Co tomu chybělo?

Přišlo mi to trochu líto vůči legendě proslavené agresivním potápěčem Turkem a ničitelem betonových pilířů Pávkem. Poslal jsem tedy panu Dvořákovi, šéfredaktorovi rubriky, náhledy několika fotografií různých verzí, od valníků přes jeřáb až po raketomet, které by se daly pro oživení příště použít. Zanedlouho přišla nadějná odpověď ve smyslu, jestli si teda nechci psát ty články sám. A tak od těch dob občas přispěji iDNES.cz také na auto.

Jak Vaše spolupráce probíhá dál?

Někdy podám návrh, o čem by se dalo psát, jindy přijde naopak požadavek na nějaké téma přímo od šéfredaktorů technických rubrik.

Jaké byly první reakce na Vaše články na Technetu? Byly hodně jiné, než ty z blogu?

Většinou vyloženě příznivé. Ono to je dané hlavně tím, že na Technetu lze psát o tom, co čtenáři přijmou už z principu kladně. To takový zprávař z oblasti domácí politiky nebo z černé kroniky nikdy nemůže mít podobnou zpětnou vazbu, ani kdyby se rozkrájel. A hodně jiné, než na blogu, to je také, což je dané právě vysokou návštěvností. Pak už se jen na základě teorie pravděpodobnosti objevují povzbuzující maily typu: "Díky za článek, co já jsem se s tímhle letadlem nalétal." a podobně.

Diskuse pod články Technetu bývají nejkultivovanější. Čím to je?

Při čtení klasických novin si zanadává mnohem větší procento čtenářů než například při čtení časopisu Letectví.

Která témata na Technetu táhnou nejvíc?

Asi války a letadla. Když tato dvě témata zkombinujete, je úspěch, tedy úspěch měřený počtem čtenářů, zaručen. Pro čtenáře zajímavými tématy jsou také příběhy z historie legend československé techniky. Nejen meziválečné, ale i té poúnorové

Jaký přístup musí podle Vašich zkušeností bloger iDNES.cz zaujmout, aby měl šanci na spolupráci s některou z rubrik?

Vyplatilo se mi psát vlastním stylem, ale chyba není ani přizpůsobení se redakční linii. A na všimnutí z vyšších míst rozhodně nečekat. Co mám zkušenosti při komunikaci s Technetem i Autem, tak jsou ti lidé tak časově vytížení, že je lepší jim trochu pomoci a upozornit na sebe.

Je iDNES.cz otevřené externím příspěvkům nebo je spíš těžké tam proniknout? 

Technet a Auto jsou otevřené dostatečně. Jak je to s jinými rubrikami, nevím.

Jaký je vlastně rozdíl mezi blogerem a novinářem?

Zásadní rozdíl je v tom, že článek blogera může být protkán subjektivitou jako trojstěžník lanovím. Naopak novinář by se měl ve zpravodajském článku vyhnout jakékoliv subjektivitě velikým obloukem. Ventilace subjektivního názoru mu ale odepřena není. Může si napsat glosu nebo fejeton, dostane-li k tomu v deníku prostor. Nebo si může založit blog.

Máte stále motivaci psát na blog zadarmo, jen tak pro radost, když jste zakusil i sladkou odměnu?

Rozpočítám-li to na hodinu práce, tak ona ta odměna zas až tak sladká není. Naštěstí tam píšu také pro radost, hlavně tedy radost čtenářů. Ta finanční stránka se tedy kompenzuje tímto nehmotným způsobem. A motivace psát na blog se neztratila, třeba zřícenin hradů mám zmapovaných a nafocených hromady, jen nemám čas zpracovat k tomu textové informace. To samé články do rubriky Města a vesnice.

Jak dlouho Vám trvá napsat jeden článek?

To je různé a pokud si to někdy nestopnu, tak bych jenom hádal. Relativně přesně se to dá odhadnout u fotoreportáží. Třeba u historické rally to jsou dva dny focení a ten druhý den do pozdních nočních hodin, v extrémním případě do časných ranních úprava fotek, jejich řazení a psaní popisek. Ten čas se dá minimalizovat focením třeba jen na startu a pod každou fotku dát něco jako: "Dnes se jelo jako o závod, sluníčko hřálo, motory ještě víc." Ale když už jsou čtenáři ochotni článek otevřít a přečíst, tak si hodně rozmyslíte, co tam napíšete, aby nebyli zklamáni.

Odkud čerpáte informace?

Především z archivů, dobového tisku a literatury. Vedle toho nesmíme zapomínat na dobrého sluhu, ale zlého pána - internet. Použitelné ke studiu jsou především stránky historických ústavů a podobných institucí. Často to jsou také přímé kontakty s provozovateli příslušné techniky, pokud tedy existují. Jinak u některých témat toho dost vylovím z hlavy, ale jak a kdy se mi to tam dostalo, je kolikrát i pro mě záhadou.

Kam chodíte na témata?

Vzhledem k tomu, že iDNES.cz je zpravodajský server, vítány jsou především články k nějakému kulatému výročí nebo k aktuální události. Témata tak nejsou problémem. Když se to zpracuje čtivě, jsou Technet i Auto přístupny prakticky čemukoliv.

O čem se právě chystáte psát?

Nerad bych to prozrazoval, cesty článků jsou nevyzpytatelné. Někdy něco připravíme k určitému datu, ale z blíže nespecifikovaných důvodů ho pustíme třeba až za půl roku.

Adam El Chaar