Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem bohyně v teplácích od Armaniho, říká Zuzana Hubeňáková

15. 06. 2017 11:19:53
Je těžké položit Zuzaně Hubeňákové zcela originální otázku, protože na sebe čtenářům blogů iDNES.cz již téměř vše prozradila. A dříve nepoznaná zákoutí svého života a duše nyní prozrazuje ve své nové knize.
Bohyně na křtu

Mám pocit, že pokud se ohlédneme do nedávné minulosti, vše podstatné o vás bylo již řečeno. Je vůbec něco, co na sebe ještě můžete a chcete prozradit?

Možná vás to překvapí, ale já si naopak dávám pozor na to, aby o mně téměř nic doopravdy podstatného řečeno nebylo. Příběhy, o které se se čtenáři dělím, jsou výhradně texty určené pro pobavení. Nejedná se o dokumentární seriál ze života Hubeňákových. Některé z nich jsou skutečností jen inspirované, některé se doopravdy staly, míru pravdivosti však nechávám na posouzení čtenářům. Že jste to vy, prozradím něco opravdu osobního - jsem ráda, že jsem si nevzala Pištu Hufnágla.

Je Zuzana Hubeňáková stále tou stejnou Zuzanou Hubeňákovou, jakou byla v okamžiku, kdy publikovala svůj první blog?

Není, ta nová Zuzana je zaměstnaná a v neustálém boji o chvilku času na psaní. Produktivita tak šla bohužel dramaticky dolů. O to přísnější jsem na sebe co do vlastního pocitu „kvality“ textu. Nová Zuzana dostala navíc příležitost publikovat občas v tištěných novinách, takže se jí splnil dětský sen. Nová Zuzana je míň vyděšená, v psaní malinko sebevědomější, v pase malinko širší a hrdá na to, že to dotáhla až na reklamu na igelitkách.

Čím je pro vás psaní? Je to více výplň volného času, nebo určitý způsob ventilace vnitřního napětí a potřeby se vyslovit?

Psaní je pro mě čistá radost z pobavení ostatních. Psychoanalýzu provádím nad skleničkou vína s kamarádkami, a jelikož jsou moje kamarádky výborné psychoanalytičky, obvykle se dříve nebo později dostaneme k tomu, že se vlastně máme výtečně. Tedy minimálně jsme se měly dobře až do druhého dne po nápadu objednat si další dávku psychofarmak v lahvi.

Píšu, protože mám pocit, že to lidi s podobným smyslem pro humor baví číst. Jsem takový šašek počmáraný.

Jak na vaše texty reaguje váš manžel, respektive širší rodina? Dáváte jim je číst ještě před tím, než je publikujete?

Většinu textů dávám manželovi číst před uveřejněním. Reaguje obdivným „Hm, dobrý, co bude k večeři?“. Zatím neměl potřebu se proti žádnému textu vymezit. Kdyby se vymezit chtěl, tak by samozřejmě mohl. On ale nechce, protože má důvodnou obavu, že po vymezení by mohlo dojít k omezení některých aktivit. Když jsem v depresi, tak například podstatně hůř vařím. A to vařím blbě i veselá.

Rodina má radost, že si hraju a nezlobím. Všichni kamarádi, známí, spolucestující, ba i náhodní kolemjdoucí, kteří se připletou do cesty některým členkám mé rodiny, si vyslechnou, že dcera/vnučka/sestra je SPISOVATELKA!!! Nechápu sice, proč nikomu necpou, že jsem taky ÚVĚROVÁ SPECIALISTKA!!!, ale hrotit to nebudu.

Existuje nějaké téma, které je vám nepříjemné a kterému se ve svých textech systematicky vyhýbáte? Funguje u vás autocenzura?

Ano, takových témat je několik. Obecně je to cokoliv, co by někoho zranilo, rozzuřilo nebo jinak nepříjemně poznamenalo. Proto například nepíšu svoje recepty.

Autocenzuru mám čím dál silnější. Za chvilku možná nebudu psát vůbec, protože se zmítám mezi pocitem, že nemám právo cizím lidem cpát nějaké svoje osobní historky, a jakýmsi pocitem zodpovědnosti vůči lidem, kteří mi píší, ať koukám psát víc.

Přemýšlíte při psaní o tom, jaké emoce váš text ve čtenáři vyvolá a modifikujete jej s ohledem na to?

Nemám úplně dobrý odhad na to, co bude hit. Občas mě překvapí, že se čtenářům líbí text, u kterého jsem váhala, zda ho vůbec publikovat. Co se týče emocí, které bych ráda vyvolala, jsem velmi nenáročná. Smějte se, uvolněte se, nic neřešte, nepřepínejte – to je nejlepší odměna za energii, kterou psaní věnuju.

Ukázka

Propásli jste soutěž o Postřehy teplákové bohyně? Podívejte se, co vám uteklo: krátkou ukázku z poslední knížky Zuzany Hubeňákové najdete TADY.

Jak vlastně vypadá váš běžný den a kdy se obvykle dostanete ke psaní?

Můj běžný den začíná v 6:20 nenáviděním budíku. Pak se přes sérii povinných úkonů dostávám k rozvážení dětí do vzdělávacích ústavů. Kolem osmé si jedu odpočinout do práce. Odpoledne posbírám děti a odvezu je domů. Pak následuje fáze krmení, kdy lopatou hážu potraviny směrem k otevřeným zobáčkům. Mezi sousty se pokouším z dětí vychovat kvalitní jedince, v čemž mi pomáhá jejich kvalitní otec. Mezi jednotlivými hody lopatou hážu prádlo do pračky, poté na sušák. Tou samou lopatou pak odhazuji nepořádek pod skříně. Závěrem dne pak hážu tělo na postel a usínám. Mezitím se pokouším provozovat trochu sportu, malinko si číst a tu a tam někoho vidět. Celé je to napínavý adrenalinový boj s hodinami završený pocitem, že nuda je hrozně sexy věc.

Pro psaní potřebuji ticho, píšu tedy jen v dny, kdy nemusím do práce (pracuji na poloviční úvazek, takže půl týdne pracuji za stávající týden, druhou půlku za týden, kdy bylo některé z dětí nemocné), děti jsou zdravé a v ústavech, je uklizeno, navařeno, nakoupeno, zahrada obstarána, všichni na svých místech a spokojení, chce se mi psát a mám inspiraci.

article_photo

Když vás napadne úžasná myšlenka či replika, děláte si poznámky hned?

Ano, musela jsem s tím začít, protože mě moje paměť drží v roztomilém napětí a zanechává jen zmínku o tom, že mě něco úžasného napadlo. Co to bylo, odmítá říct.

Hned v úvodu své nové knihy popisujete, jak jste se stala „teplákovou bohyní“. Vám samotné se líbí ženy v teplákách? Muži v teplákách? A jaké vlastně jsou vaše tepláky, vytahané a ošuntělé? Jsou z nedalekého vietnamského krámku, nebo ze značkového obchodu?

Díky mému bratrovi, který miluje módu a nakupování, mám jedny tepláky od Armaniho. Považte! Někdo je schopen jít do obchodu značky Armani a koupit tam tepláky! Přísahám, že to je pravda. Jsem tedy tepláková bohyně na úrovni. To je potřeba říct. Jak vidíte, i tepláky mohou mít jistou noblesu. Není tedy čeho se bát, dámy a pánové! Tepláky do každé rodiny!

Autor: Blog Info | čtvrtek 15.6.2017 11:19 | karma článku: 26.71 | přečteno: 5088x


Další články blogera

Blog Info

Videoreportáž: Jak se předávaly ceny Bloger roku 2017

Tak jsme se znovu sešli a znovu ve smíchovské restauraci Zubajda. Ceremonie jsme tentokrát zkrátili, ostatně už každý stejně věděl, kdo vyhrál. Jen u Ceny redakce se nevědělo, tak jsme kolegy blogery trošku napínali.

18.6.2018 v 13:40 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 2984 | Diskuse

Blog Info

Hlasující v Blogerovi roku vylosováni, ceny dostane desítka z nich. Jste to i vy?

Všechny vítěze ankety Bloger roku 2017 známe, blogerský večírek se už velmi konkrétně chystá a zbývá jediné, oznámit výherce z řad hlasujících.

16.5.2018 v 12:00 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 1854 | Diskuse

Blog Info

Je dohlasováno, blogerem roku znovu Větvička, blogerkou Šichtařová. Nováčkem je Karolová

Další, tentokrát jedenáctý ročník ankety je za námi. Hlasovali jste skutečně poctivě a jak v nominacích, tak ve finále od vás čtenářů dostali vaši favorité celkem několik tisíc hlasů. A jak to celé vlastně dopadlo?

7.5.2018 v 9:00 | Karma článku: 37.96 | Přečteno: 40601 | Diskuse

Blog Info

Bloger roku 2017 - finále je tu. Hlasujte a vyhrajte!

Tradiční anketa Bloger roku má za sebou první, nominační fázi. Je tedy jasno, kdo se bude ucházet o mety nejvyšší. Hlasujte i vy a vyhrajte ceny s blogem iDNES.cz!

19.4.2018 v 9:00 | Karma článku: 25.78 | Přečteno: 16949 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Franzová

Sněhurka je "MeToo" a Šmudla si už ve filmu nezahraje

Situace v hollywoodských studiích se vyostřuje. Skandál stíhá skandál. Natočené filmy míří do trezoru. Filmové hvězdy do soudních síní či do starého železa. O producentech a režisérech ani nemluvě, ty už pohřebáci po ulicích

20.8.2018 v 7:33 | Karma článku: 24.44 | Přečteno: 614 | Diskuse

Helena Vlachová

Červené trenýrky

Moje maminka odjakživa nesnášela červené trenýrky. Můj tatínek a můj bratr nikdy nenosili červené trenýrky, proto i já je mám spojené s něčím nedobrým.

20.8.2018 v 7:01 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 556 | Diskuse

Michal Pohanka

Kráva ve formaldehydu za půl miliardy

Údajné umělecké dílo je testem naší nemocné společnosti, kam až je schopna v překrucování hodnot zajít

19.8.2018 v 22:55 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 620 | Diskuse

Vilém Ravek

Pravidla etikety jsou ve skutečnosti fake news. Všechno je jinak!

Rady, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou, vás v reálném životě přivedou k okamžitému padáku, avšak bez zlatého padáku. Znalosti, jak správně jíst humra nebo šneka, vám potom beztak budou k ničemu.

19.8.2018 v 21:07 | Karma článku: 16.70 | Přečteno: 453 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: jak jsem chtěla utopit ségru

Babička byla zachranným vorem na rozbouřeném moři naší rodiny, když máma zemřela. Vyřídila si předčasný důchod a na čas se nastěhovala i s dědou k nám.

19.8.2018 v 19:00 | Karma článku: 22.12 | Přečteno: 448 | Diskuse
Počet článků 692 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7808

Adminy blogu jsou Patrik Banga, Tereza Janků, Karel Boháček a Kateřina Mikovcová. Pokud chcete komukoli z nich napsat, adresa je vždy: jmeno.prijmeni@idnes.cz. Nebo pište na společnou adresu admin.blog@idnes.cz.

Facebook Blog iDnes


 





Najdete na iDNES.cz