Víta Olmera zná většina lidí jako režiséra. Začínal ale jako herec, kterého nebavily role milovníků. Vyřešil to jednoduše - vystudoval režii a začal koukat přes rameno režisérům, kteří ho obsazovali jako herce.
Prý to byl jeho poslední rozhovor. A my jsme moc rádi, že Vít Olmer naši nabídku přijal, i když natáčet s režisérem je složité. Zvlášť s režisérem, který je přes padesát let u filmu. Člověk za kamerou má totiž pořád pocit, že mu do toho profesionál musí nutně začít mluvit. Ale Vít nemluvil, zato povídal.
Chcete vědět, co se děje v zákulisí filmu a jaká je vlastně dnes role režiséra? Dozvěděli jsme se, co běžný návštěvník kina nemůže vidět - třeba že pokračování filmu Bony a klid mělo osm různých verzí scénáře a film měl skončit úplně jinak, než nakonec skončil, nebo jaký vliv měl producent na celkový výsledek u filmu Nahota na prodej.
V šedesátých letech, kdy Vít Olmer začínal natáčet, to podle něj bylo diametrálně odlišné: lidé měli společného nepřítele a filmaři tvořili filmy, které uspěly v zahraničí. To už dnes prý skoro není možné, protože lidem už režiséři nemají co říct.
Kdo rozhoduje o tom, jak bude film vypadat? Co učí režisér Olmer své studenty na FAMU a proč? Proč neuspěl scénář filmu o blogerech, který chtěl natáčet?
Odpovědi v dalším díle talk show Na lavičce.
P. S.: Na základě vašich reakcí na délku pořadu jsme publikovali tady na blogu delší verzi. Kdo nemá tolik času, může si pustit kratší verzi TADY.
