Rozhovor: Focení je nekonečný žebřík, který končí v nedohlednu

Lenka Faltejsková začala fotografovat až během svého blogování na iDNES.cz. A takřka vzápětí začala bořit žánry a získala notnou fanouškovskou základnu. Hned v prvním roce svého působení mezi fotoblogery zabodovala v anketě Bloger roku. Teď se její fotografie objeví na karlovarském filmovém festivalu.

Vyrazíte někdy ven jen tak bez foťáku nebo si ho berete vždy s sebou, aby Vám něco neuniklo?

Když se jdu projít do lesa nebo někam za humna, foťák už většinou neberu. Fotografování krajiny jsem vzdala. Jednak mě tolik neuspokojuje a jednak jsou na to jinačí machři, tady na blogu třeba Marián (Béreš, pozn.red.). Zato když se dostanu do města, mám ho u sebe v podstatě vždycky. Dřív jsem litovala, když jsem nechtěla zrcadlovku tahat s sebou, a pak jsem viděla něco, co by stálo za fotku. Plácla jsem se nakonec přes kapsu a koupila si malý profi kompakt. Někdy mám obavy, že je chytřejší, než já. Dá se vzít opravdu všude. 

Kde hledá fotobloger motivaci konat výstavy, když na internetu to jde tak snadno a rychle a chválu dostáváte na stříbrném podnose černou na bílém?

Já internet ráda využívám. Anebo možná on mě, těžko říct. Počítačová prezentace fotografií je podle mě taková trochu rychlokvaška. Na druhé straně skýtá možnost proniknout tam, kam by člověk jinak nedosáhl. Výstava je prostě jiný kafe, zvlášť pokud si ji člověk může jako celek sám nakomponovat. Teprve fotky na papíře mi připadají skutečné.

Galerie Na ochozuKarlovy Vary4.-30.7.2014 I vy můžete být naše hvězda

Kde už jste vystavovala a co vám to dalo?

Fotím celkem krátce, takže jsem se zatím zúčastnila jen několika společných výstav. V prosinci Vánočního salonu výtvarníků Benešovska. Letos výstavy fotoklubů na Novoměstské radnici v Praze a výstavy skupiny 3+2 v Paláci kultury, která ještě probíhá. Momentálně „visím“ taky v ostravském dole Michal na výstavě našeho fotoskupenství Faun. Na začátku to člověku brnkne na ego. Je s tím ale spousta práce a starostí a ego se celkem záhy uklidní, takže teď už se do vystavování tolik nehrnu.
 

Jak došlo k tomu, že Štěpánka Bergerová pořádá výstavu vašich fotek?

To je otázka spíš pro Štěpánku Bergerovou, ale smělým odhadem tipuji, že se jí moje fotky nejspíš líbí. Je to pro mě výjimečná příležitost. Jednak na ní budu vystavovat jen já, takže si mohu všechno uspořádat podle svých představ. Pak je taky na frekventovaném místě, v tu nejlepší dobu. Opravdu se těším.
 

Svůj blog na iDNES.cz

Co byste fotoaparátem chtěla zachytit a zatím se to nedaří?

Mně jde při focení o emoce, ať už se mi je podaří přímo zachytit, nebo fotkou v divákovi vyvolat. Snažím se do fotografie přidat svůj úhel pohledu. To jsem samozřejmě neobjevila žádnou Ameriku, na tomhle principu fotografie funguje a sdělit může hodně. Focení bych přirovnala k nekonečně dlouhému žebříku, který mizí někde v nedohlednu. Lezu nahoru, někdy to jde rychleji, někdy pomalu, občas nějaká příčle praskne. Na konec nedohlédnu a pravděpodobně na něj ani nikdy nedosáhnu. Jenomže to je právě to, co mě bere nejvíc. Že se to vždycky dá dělat líp a objevovat nové způsoby jak na to.
 

Kterou ze svých fotek máte nejradši?

Zatím nejradši mám asi fotku štamgastů z hospody Pod Petřínem. Vznikla v době, kdy jsem se na focení začala dívat trochu jinak.
 

Mají vaše snímky "jen" dělat druhým radost nebo to pro vás má i hlubší rozměr? 

Samozřejmě mě těší, když se ty fotky někomu líbí. Pro mě je focení jako lov, při kterém se neumírá, aspoň obvykle ne. Přesto je to adrenalinová zábava. Chodím ulicemi a číhám. Jsem lovec okamžiků.

Můj stůl

Celá zmáčená.

Co fotíte nerada?

Nefotím svoje děti při různých vystoupeních. Radši se dívám a poslouchám. Nefotím kamarády při srazu v hospodě. Při takových příležitostech prostě radši „jsem“. 

V čem musí být fotograf dobrý?

Kromě ovládnutí základní techniky, bez níž to prostě nejde, se asi musí umět hlavně dívat a vidět, i když to zní jako klišé. Nepodléhat pocitu vlastní dokonalosti.
 

V dnešní době vyrábí obrázky každý. V čem spatřujete hlavní nešvary amatérských fotek?

Je to stejné jako s pastelkami a papírem. I kreslit mohou všichni a nevidím na tom nic špatného. Když to někoho baví, proč by nefotil? Za jediný nešvar některých amatérských fotografů, i když sama jsem taky amatér, považuji nedostatek, nebo spíš absenci, sebekritiky. Úroveň snímků se samozřejmě různí, ale to je logické.

Adam El Chaar