Není ticho jako ticho, říká Monika Jindrová a pomáhá neslyšícím

Sluchové postižení není vidět, a tak se na něj zapomíná. S tím se rozhodla něco udělat Monika Jindrová. S přítelkyněmi založila organizaci ORBI PONTES a festival o všem, co se týká lidí se sluchovým postižením. Upoutávka Není ticho jako ticho vyhrála prestižní soutěž Žihadlo 2013 o nejlepší česko- slovenskou veřejně prospěšnou reklamu v kategorii Televizní a kino spot.     

Ve vítezném klipu se objevila i vycházející herecká hvězda Eva Josefíková. Monika Jindrová ho natočila, aby přitáhla pozornost ke svému festivalu o komunikaci neslyšících. Dále se věnuje vzdělávacím projektům pro děti i dospělé, komunikaci s médii a shánění finančních prostředků. Jaké je žít se sluchovým postižením a co všechno se dá dělat pro to, aby to bylo trochu snadnější? Dozvíte se v rozhovoru.

Jak se vám podařilo natočit tak dobrou reklamu?

Měli jsme štěstí, podařilo se nám získat pro spolupráci kluky z Funny Bunny Films s.r.o. Domluvili jsem se na tom, co od spotu očekáváme, dostali jsme scénář a připravovalo se natáčení.

Vše si vzal na starost Jakub Štáfek. Byla s ním výborná spolupráce. Naši důvěru nezklamal. Ve spotu hráli Eva Josefíková, Jiří Panzner a Honza Wirth. Ve spolupráci pokračujeme- plánujeme natočení spotu pro příští rok.

Spot přispěl možná i k rekordní návštěvnosti festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením. Jak vlastně lidé se sluchovým postižením komunikují?

Týden komunikace osob se sluchovým postižením je celorepublikový projekt- pozvánka do tichého světa. Hlavním tématem letošního ročníku byly komunikační prostředky a jejich využití v praxi. Na všech akcích se tlumočilo do českého znakového jazyka a simultánně přepisovalo. Představili jsme on-line přepis, odezírání i on-line tlumočení do českého znakového jazyka. Potěšilo nás zapojení velkého množství programových partnerů, zájem mediálních partnerů a široké veřejnosti. Natočení spotu Není ticho jako ticho pažujeme za velký úspěch. 

Kolik přišlo lidí?

Hodně. Zájem široké veřejnosti oproti loňskému roku výrazně stoupl. S radostí můžeme konstatovat, že i lidé se sluchovým postižením náš projekt s jeho myšlenkami a cíli přijali a podporují ho. Rádi bychom poděkovali všem partnerům, organizacím a institucím, které pracují celoročně s lidmi se sluchovým postižením. Vytvořili fantastický program. Bez jejich pomoci by to nešlo. Příští ročník bude 20.-28.9.2014. Přidejte se k nám!

Jak funguje vaše organizace ORBI PONTES, která festival pořádá?

Jde o občanské sdružení. Rok a půl jsme pracovali jako dobrovolníci ve svém volnu. Od září se práci v ORBI PONTES věnujeme profesně. Jsme slyšící studentky znakového jazyka. Spolupracujeme s lidmi se sluchovým postižením. Naši partneři jsou z obou světů. S kolegyní jsme se poznaly při organizaci mezinárodní konference Tranzitní program pro neslyšící. Na konferenci nás inspiroval přednášející z Nového Zélandu a náš projekt Týden komunikace lidí se sluchovým postižením byl na světě.

Před časem jste na iDNES.cz založila blog Ztlumeno. O čem je?                     

Ztlumeno má za cíl přinášet informace a postřehy ze života osob se sluchovým postižením. Autory článků jsou buď přímo tyto osoby nebo jejich blízcí a přátelé. Pomáhá nám šířit osobní zkušenosti a informace o jejich životě. V kombinaci se sociálními sítěmi jsme schopni oslovit větší skupinu lidí. Lidé se sluchovým postižením tvoří velice různorodou skupinu, preferují různé způsoby komunikace a podle zákona by měli mít právo na výběr. Realita je bohužel jiná. Proto se snažíme o co největší osvětu a informovanost veřejnosti.  

Daří se vám to?

Naším přáním bylo publikovat pravidelně každý týden nový článek, což se bohužel nepodařilo. Záleží nám na kvalitě, nevzdáváme se. Připravujeme soutěž o nejlepší příspěvky, rádi bychom naše autory odměnili. Ohlasy jsou pozitivní. Těší nás diskuze, kterou jednotlivé příspěvky vyvolávají. Ne jen pod blogem, diskutuje se také na sociálních sítích, kde články sdílíme. Pokračuje se při osobních setkáních. Korespondujeme pomocí e- mailových zpráv. Mezi blogery jsme našli i tatínka našeho maskota pana Orbíka. Je jím pan Tomášem Gayer, který osvěžil i náš web svými krásnými kresbami.

Kdo přišel s nápadem něco takového rozjet?

S nápadem na blog i jeho název jsem přišla já. Chtěla jsem, aby se o problému vědělo. Oslovila jsem své kolegy, dobrovolníky, známé a získala autory. Některé články jsou přímo naše, ale publikují u nás i externí blogeři- například pan Kratochvíl nebo paní Procházková. Velice plodná je naše spolupráce s časopisem Gong a serverem Helpnet. 

Co dál pro sluchově postižené děláte?

Blog Ztlumeno skvěle zapadá do stěžejního projektu naší organizace ORBI PONTES – Týdne komunikace osob se sluchovým postižením (TKOSP), který probíhá pravidelně na konci září. Letos se konal druhý ročník v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Liberci, Kroměříži, Kurdějově, Valašském Meziříčí, Zlíně, Karlových Varech, Karviné a Hradci Králové. V pražské hromadné dopravě nás propagoval právě pan Orbík. V síti multikin CineStar to byl zmíněný spot Není ticho jako ticho. Dále pořádáme sportovní akce- například smíšené beachvolejbalové turnaje a věnujeme se vzdělávání. Kurz "Nebojme se komunikace s lidmi se sluchovým postižením“ je účastníky velmi dobře hodnocen. Primárně je určen pro úředníky státní a veřejné správy, pro zdravotníky a sociální pracovníky. Lektorka kurzu je uživatelkou kochleárního implantátu.

Jaké to je žít se sluchovým postižením?

Toto postižení je jedno z nejtěžších. Je neviditelné a velice různorodé. Vzhledem ke stárnutí populace se sluchové postižení týká každého z nás. Měli bychom být připraveni. Přesné statistiky neexistují, ale odhaduje se, že v ČR žije asi půl milionu takto postižených lidí. Komunikace s nimi není jen o znakovém jazyku. Udává se, že tento komunikační prostředek využívá jen asi sedm až deset tisíc lidí. Dalšími komunikačními prostředky jsou odezírání a simultánní přepis mluveného slova. Všechny služby je dnes možné zajistit on-line.

Jak moc ti lidé neslyší?

První skupinou jsou ti, kteří nikdy nepoznali zvuk a znakový jazyk je pro ně mateřský. Český jazyk mluvený i psaný je pro ně jazykem cizím a velmi těžkým. V jejich životě je důležitá osoba tlumočníka do znakového jazyka nebo služba tlumočení on-line. Každá země má vlastní znakový jazyk. Dokonce i země, které mají společný mluvený jazyk- například Británie a USA. Mezinárodní znakový systém je uměle vytvořený dorozumívací systém neslyšících osob. Další skupinou jsou osoby nedoslýchavé, které se narodily s částečnou ztrátou sluchu nebo postupem času o sluch přicházejí. Pro tyto osoby je český jazyk mateřským jazykem. Sluchadla nebo kochleární implantát jsou technické pomůcky, které je udržují ve světě slyšících osob. Ke komunikaci využívají simultánní přepis mluvené řeči a mnozí také odezírání. Třetí skupinou jsou osoby ohluchlé, které přišly o veškerý sluch během života. I jejich mateřským jazykem je čeština. Využívají simultánní přepis nebo psané slovo. Ne všichni jsou schopni naučit se dobře odezírat nebo znakovat. Znakový jazyk většina z nich nepoužívá. Mezi osoby se sluchovým postižením patří také osoby, které trápí tinnitus, říká se jim šelestáři a uživatelé kochleárních implantátů.

Jaké jsou možnosti pomoci?

Důležitou pomůckou jsou sluchadla a kochleární implantáty. Sluchadla zvuky pouze zesilují. Kochleární implantát zvuky nezesiluje, ale přímo stimuluje vlákna sluchového nervu. Jeho prostřednictvím se léčí hluchota. Zdravé fungující ucho ale bohužel nenahradí. Raná péče, tedy pomoc rodinám postižených dětí v domácím prostředí, je nenahraditelná. Jsem ráda za technické možnosti, které dnes máme. Počítačová technika, chytré telefony nebo tablety usnadňují lidem se sluchovým postižením život. Je tam funkce přepisovatele automatickým rozpoznáním řeči. Přepis i tlumočení do znakového jazyka fungují jako on-line služby. Je velmi těžké naučit se s technickými pomůckami žít a správně je využívat, ale už to, že tuto příležitost máme, je skvělé. Některé televizní pořady a filmy jsou tlumočeny a opatřeny titulky. Ty mohou být pro lepší orientaci barevné. Přání lidí se sluchovým postižením je mít titulkované všechny pořady.

Jak se projevuje sluchově postižené miminko?

U novorozenců se provádí novorozenecké vyšetření sluchu. Na sluchové vady je možné přijít velmi brzy. Kochleární implantáty jsou pak skvělým vynálezem umožňujícím slyšet. 

Jak se sluchově postiženým žije?

„Slepota dělí od věcí, ale hluchota od lidí,“ říká se. Sluchové postižení není viditelné. O to těžší je život těchto lidí. Zvuky je možné nahradit světelnými signály a vibracemi. Musíme se naučit využívat dostupné komunikační prostředky. Legislativně je vše upraveno, ale realita je horší. V roce 1998 byl přijat Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Novela je účinná od 20. října 2008. Uznává se právo na tlumočnické služby zajišťující tlumočení ve zvoleném komunikačním systému při návštěvě lékaře, při vyřizování úředních záležitostí nebo při zajišťování dalších nezbytných potřeb.

S jakými problémy se sluchově postižení setkávají?

Trápí je třeba odebírání průkazek ZTP a příspěvky na kompenzační pomůcky. Z diskuzí víme, že vypadl příspěvek na druhé sluchadlo pro dítě. To příspěvek dostane jednou za 5 let- ale jen na 1 sluchadlo! To stojí dvacet pět až dvacet devět tisíc korun. Dříve činil příspěvek při nejtěžším postižení pět tisíc šest set za jedno sluchadlo, dnes se touto sumou přispívá na obě. Průměrná životnost sluchadel jsou pouhé tři roky. Jde o velké výdaje. Ani opravy nehradí pojišťovna. Uživatelé kochleárních implantátů mají také velké náklady na provoz a součástky- baterie, kabely, kryty a další.

Jaké další věci patří do základní výbavy?

Velice důležité pro život lidí se sluchovým postižením jsou kompenzační pomůcky. Sem patří třeba vibrační budík, který vibruje mnohem silněji, než mobilní telefony. Dále jde o signalizaci bytového a domovního zvonku, PC, on-line připojení k nezbytným službám jako je on-line přepis, on-line tlumočení do znakového jazyka a další. Kromě toho základního, což je komunikace, bývají problémy v informovanosti. Například při různých krizových situacích- živelných katastrofách jako jsou povodně. V televizi neustále běželo zpravodajství, ale nebylo opatřeno znakovým jazykem ani titulky, takže osoby s postižením sluchu nevěděly, o čem je řeč. Jediné aktuální dostupné zpravodajství bylo na internetu a ten mnoho starších lidí neumí využívat. Také informovanost v dopravě je špatná. Není problém někam dojet, problém je zjistit, kde sluchově postižený je a co se děje. Když třeba jede vlakem, neslyší hlášení o zpoždění nebo výluce. Jednu z bariér v pražské MHD popsal pan Kratochvíl zde.  Příklad dobré praxe z pera stejného autora je tady.

Kolik je v České republice sluchově postižených?

Přesné statistiky neexistují. Odhaduje se, že v ČR jich žije půl milionu.

Adam El Chaar