Skvělé, zdravé názory

Já jsem doufala, že už to dneska bude z toho ucha dole. A furt tu visím.  Díky za návštěvu.

Tak tohle je Saša Synac!

Ne ne, Saša Synáčová 

Moc pěkný rozhovor. Austrálie je pro nás exotická, víme o ní málo, paní Alexandra zní velmi rozumně a fotí moc hezky. Já osobně vnímám Austrálii jako zemi, která je směsice všeho anglického i nového australského. Oceňuji, pokud se u nich doma mluví česky, spousta Čechů v cizině nemá absolutní zájem o češtinu, nechtějí vyčnívat z řad starousedlíků a také se jim všeobecně nechce děti učit česky. Jak vidím níže, zase se řeší příjmení. Ad příjmení tedy - Když si paní Vomáčková vezme v Británii pana Nováka, tak bude příjmení oné paní prostě Novak. Jedině, že by trvala na obou, byla by pak Vomackova Novak. Ne ová ová. Kdo žije v cizině, bere se v cizině, nebo má za partnera cizince,  má jiná pravidla. Rozhodně beru víc paní Synac než nějakou protežovanou Smetanovou, která se narodila v Česku Čechům a navíc za komunismu a která si hraje na něco, co není.

Ti co chtějí o Austrálii vědět něco víc, doporučuji četbu. Např. "Poselství od protinožců". 

 pěkný a zajímavý článek, na fotomatiné se vždy těším, jen mám stále problém s dohledáváním témat, obyčejně je objevím 12. večer

Že se někam schovávají???

Napsala jsem komentář jak Sydney, ale skončil v Ostravě. Se na ty regiony...

No nic. Zdravím a díky za rozhovor! Zuzana Houbegnac von Poličná

Mimochodem - scházení se ačkoliv se neznáme, ale máme něco společného, je zrádná věc. Zažila jsem to v těhotenství v čekárnách a s dětmi na pískovištích. Děkuji pěkně za ty dary.

Dám na tebe, vypadá to, že v tom máš větší praxi. 

Zajímavé a mnohdy velice výstižné odpovědi. Až tedy na ten "prázdný outback" - ještě nikdy jsem neviděla tolik mrtvých zvířat podél cesty, jako z návratu z Uluru do civilizace.

A teprve, když jsem viděla na maděru rozbitou Corollu po srážce s velbloudem, pochopila jsem, že stovka v outbacku je velice přiměřená rychlost.

To máte pravdu, jenže většina zvířat v outbacku vylézá při setmění a úsvitu. To je pak opravdu třeba jet velmi opatrně a pomalu, a co nejdřív zaparkovat a nejet dál, protože si koledujete o malér. Teda až na road train, ten projede všechno a často se nám vyplatilo se za jeden pověsit a nechat ho vyklidit cestu.

Ono, když člověk jede stovky kilometrů a nepotká ani živáčka, tak ta stovka se fakt zdá, že i hlemýžď je rychlejší.  

Díky za návštěvu.

Alex, gratuluji! Rozhovor je skvělý, poučný, inteligentní a hezký tak, jak jste Vy sama a Vaše blogy. Hodně štěstí a díky! :)

Vám taky hodně štěstí a děkuju za přízeň.

Gratuluji k umístění a doufám, že budeme někdy mít možnost se sejít, nejen virtuálně...

Nápodobně. Nikdy neříkej nikdy, kdo ví, třeba to někdy vyjde. 

"v porovnání s Evropou relativně nízký disponibilní příjem." To možná když tam člověk jede sbírat kiwi....