"...ale rozumí také tomu, jak svůj život dovést ke spokojenosti."  No jo, ale co se spokojeným životem? Spokojeně si tady žila většina lidí už za totáče, Majkl Dejvid nám zpíval "chci žít, jak žít se má", ale přeci jen to nebylo nějak ono. Podobně i dnes má většina na to, aby chodila pravidelně do velkokrámů, a je tedy zřejmě spokojena. Ale zase to není nějak ono, vždyť se stačí podívat na ty, co nás budou chtít po volbách řídit Že by tedy odpověď na to, co s tím, byla v knize pana Béreše?

Já jsem se též zúčastnil, a též bych rád nahlédl ... a třeba to i potřebuji.

Autor této knihy podle mne na blogu IDnes předvádí v diskusích reakce, které působí občas úporně a dětinsky, často se zde pokouší o psychologické rozbory, kterými posuzuje jiné diskutéry (diskuse ad hominem), aniž je o to žádán, takže si to asi nepřečtu....Svůj život si koučuji sama a doporučuji to i ostatním.

Skvěle napsáno

No jo, kdo nezvládá v pohodě žít svůj vlastní život, snaží se ho koučovat jiným. A ještě si za to nechá královsky platit. Obchodníci s deštěm ...

A jak by byli lidé na Sahaře nebo jinde v poušti rádi, kdyby jim někdo přišel prodat trochu deště.

Zde je to podobné. Takovéto knihy asi nejsou určeny "normálním" lidem, kteří žijí celkem spokojeným životem. Jsou určeny především lidem, kteří mají problémy nebo problémy prošli a chtějí své problémy pochopit, včetně toho proč se do nich dostali a naučit se, jak se z nich dostat. Popř. jak se postarat o to, aby se do nich znovu nedostali. "Normální" lidé, kteří okoukali od rodičů a okolí dostatek životních moudrostí takovéto knihy nepotřebují a připadají jim zvláštní. Obzvláště to, že se tam píší věci, které považují za samozřejmé a též věci, které jsou přitažené za vlasy.

Pravdou však je také to, že 90 procent takovéto literatury je brak. Ale tonoucí se stébla chytají a proto toto odvětví kvete.

Zivot neni treba koucovat, zivot je treba zit.