Jsem čuně z internetu

Věčné téma - úroveň internetových diskusí - neblaze zasahuje i blogery iDNES.cz. Pro ty z nich, které zajímá, jak téma pojednali kolegové z "neinternetového" Magazínu MF DNES, přetiskujeme jejich článek, jenž v Magazínu vyšel 5.února 2009.

***

Tímhle článkem dost riskujeme. Žádnému novináři není příjemné, když mu čtenáři v internetové diskusi pod článkem sprostě nadávají. Jenže v prostředí českého internetu je to normální a tenhle článek si o to přímo říká.

Když o vás někdo řekne, že jste idiot nebo kráva, budete se bránit? Pravděpodobně ano, ať už slovně nebo pěstmi. Ale co když sedíte u počítače a urazí vás anonym v internetové diskusi, člověk, o kterém nic nevíte a před kterým se bránit nemůžete? Máte smůlu, na internetu se slušnost nenosí, omluvu nečekejte.

Vulgarismy jak z hospod nejnižší cenové kategorie a nadávky, jaké byste se i před kamarády styděli vyslovit, to je prostředí internetových diskusí, ve kterých se anonymové předhánějí, kdo umí být sprostší. Stačí si otevřít jakoukoli debatu pod články na zpravodajských serverech. Vedle skutečných čtenářských názorů je tu hromada vulgárních výlevů a urážek. Nejčastěji si diskutující nadávají mezi sebou, vždy skrytí za anonymní přezdívkou. Kdo si diskusi alespoň jednou četl nebo do ní chtěl přispět, dobře to zná. Možnost beztrestně si zanadávat před širokým publikem a nebýt přitom odhalen je pro spoustu lidí obrovským požitkem.

A podle toho taky diskuse na českých zpravodajských serverech vypadají. Mělo by se před ně dávat upozornění: Jen pro silné žaludky! „Je to internetová žumpa," říká Patrik Banga, jeden z lidí, kteří na zpravodajském portálu iDNES.cz hlídají diskuse a nevhodné příspěvky odstraňují. „Sám jsem jich za poslední tři týdny smazal 8 200," říká Banga.

Zdá se, že účinná obrana proti anonymům neexistuje. Nedávno sice jeden uražený čtenář vysoudil omluvu od vulgárního diskutéra, ale zatím je to ojedinělý případ. Anonymové na internetu dál řádí. Má smysl se proti nim bránit?

SPROSTÍ JSOU I SLUŠŇÁCI

Za sprostými příspěvky často stojí i slušní lidé, které anonymita internetu svádí k chování, jaké by si na veřejnosti nedovolili. „Takový člověk ví, že nemůže být odhalen, a když, tak složitě," říká psycholog Jeroným Klimeš a přirovnává to ke lhaní. „Pokud lidé vědí, že jejich lež nebude odhalena, mají mnohem menší zábrany lhát, než když vědí, že by to náhodou mohlo prasknout. Tihle lidé nad sebou potřebují bič, pak si to nedovolí." Dřív se podle Klimeše chodilo klábosit do hospod, dnes na internet.

Hospoda a internet, co se týče témat, se příliš neliší. Nejvíc se nadává na politiku, sport, národnostní menšiny nebo celebrity. „V případě politiků si anonymové chtějí hlavně ulevit," říká Jan Dvořák, hlavní editor diskusí na iDNES.cz. „Pokud jde o Romy, tam je to často nenávist, která z diskutérů sálá na kilometry," dodává.

Podle zkušenosti jeho kolegů je anonym téměř vždy muž, ne puberťák, rozhodně starší. Představují si ho také jako „typického Čecha", který chodí do hospody a na fotbal a myslí si, že je expert na všechno. „U některých lidí nechápu, jaké mají zaměstnání. Když mají někdy i dvacet příspěvků za hodinu, co vlastně dělají?" ptá se Dvořák. Jeho kolega Banga přidává svůj postřeh: „Nedávno jsem si psal s jedním nehorázným sprosťákem a pohrozil jsem mu, že ho zablokuju. Něčím mi byl ale sympatický, tak jsem si s ním chvíli psal - a nakonec vyšlo najevo, že je to důchodce," diví se Banga. „Sedí doma, nudí se a naučil se nadávat lidem na internetu."

Někdy se ze sprosťáka náhle stane slušňák, to když jim editor napíše e-mail, proč byl jejich příspěvek smazán. Najednou se omlouvají, tvrdí, že jim ujely nervy a že oni jako dlaždiči ve skutečnosti rozhodně nemluví. Ne všichni jsou však podle Dvořáka takoví. „Je možné, že někteří lidé jsou skutečně psychicky nemocní, s těmi je nemožné vést diskusi," podotýká a zmiňuje ještě takzvané sebeuspokojovače. „Ti se vkládáním příspěvků ukájejí, urážejí jiné diskutující nebo prostě kohokoli, kdo jim přijde na mysl, a dusí se blahem, jak se jim to pěkně povedlo. Takový zvrhlý způsob zábavy."

Editoři často čelí obvinění, že cenzurují názory. To je však podle nich nesmysl. „Naším cílem není hlídat diskuse, my jen chceme, aby byly slušné," vysvětluje Dvořák.

ANONYMOVÉ, JSTE ZBABĚLCI!

Anonymové z diskusí mají něco společného - jsou to zbabělci. Chtěli bychom se s nimi setkat, zajít na kávu a poznat je osobně. Z desítky oslovených přispěvatelů na iDNES.cz však jen jeden, SIR HUMPREY, vystupuje slušně a připustí schůzku. Jenže do uzávěrky jsme se už setkat, bohužel, nestihli. S ostatními si píšeme e-maily. „Omlouvám se, určitě nejde o odvahu nebo nedostatek času, ale jste redaktor pravicového tisku, a tedy stojíte na druhé straně politického spektra. (...) Po rozhovoru s Vámi bych neměla šanci na obranu," píše diskutérka URBANCOVÁ.

„Na otázky vám rád odpovím, osobní setkání vylučuji," píše výkonný diskutér MADQwERT. „V anonymní diskusi jste vždycky tak odvážný," popíchneme ho. „Nemyslím si, že jsem odvážný. Budu-li o podobné setkání požádán někým jiným než redakcí iDNES či MF DNES, pak dané žádosti rád vyhovím," tvrdí. Nicméně odpoví na pár otázek. Diskutováním se prý živí, tráví tím běžnou pracovní dobu, tedy 40 hodin týdně, aby měl na nájem. Logická otázka zní, kdo mu vyplácí mzdu? Napíše: „Nezlobte se, ale na váš dotaz nebudu odpovídat, považuji ho za příliš osobní." Pro levicové názory ho diskutéři nemají příliš v lásce a někteří jsou přesvědčeni, že pod přezdívkou se skrývá Ondřej Macura, šéf PR a marketingu ČSSD. On sám to však popírá.

Jiným výtečníkem je KONOPNY RYTIR. K rozhovoru s dcerou významného politika připsal komentář: „Na Zlínsku se moc dobře ví, že se živila eskort servihluboká sem - tedy vlastně prostitucí." Protože je to nejspíš lež a protože u svého příspěvku uveřejňuje i e-mailovou adresu, ptáme se ho, zda bychom se mohli sejít. KONOPNY RYTIR se ukáže jako srab: „Vzhledem k zachování pseudoanonymity bych osobní setkání jen těžko mohl akceptovat," píše. Později to upřesní: „Už jsem docela narazil, protože na mě někteří spoludiskutující z iDNES podali trestní oznámení, a musel jsem podávat vysvětlení. Jistě proto chápete, proč bych se nerad scházel osobně." To je sice fajn, ale nechápeme, proč do diskusí přispívá. Vysvětluje: „Za a) proto, že jsem extrovertní typ, za b) mě baví provokovat lidi a oponovat jim."

Když se ho ptáme, jestli by mohl zdůvodnit svůj odsuzující komentář, ptá se, zda mu můžeme dokázat, že onen příspěvek psal on osobně, a následně nám začne vyhrožovat žalobou za údajné shromažďování osobních údajů. Na to zareagujeme, že jsme pro - alespoň pak u soudu uvidíme, jak vypadá. KONOPNY RYTIR zjevně ztratí odvahu: „Hmmm, to je pravda, to bych se odhalil. No nic, už jste mě přestal bavit a myslím, že uvažuji o pravdivosti výroku jistého politika o novinářské žumpě. Nebylo by lepší, kdybyste psal něco o Vatikánu nebo alespoň o orgasmech? Nebo jste stále nevyhraněný?"
Aby tahle detektivka měla pointu, prozradíme, že už při prvním e-mailu se KONOPNY RYTIR nechtěně odhalil. Totiž kdykoliv jsme mu napsali, přišla automatická odpověď z adresy [e-mail], pod níž stálo: „Momentalne jsem na materske dovolene jen s obcasnou dostupnosti internetu. Vas e-mail si budu moci s jistotou precist az 4. unora 2009." Zná někdo Aleše Raidla, který používá tuto adresu?

JSEM TROTL A UBOŽÁK, TO JE NORMÁLNÍ

Zkusili jsme si na sprosťáky z diskusí zahrát. Zajímalo nás, jestli naše vulgární příspěvky vyprovokují další nenávistné reakce a za jak dlouho nám internetoví „hlídači" tuhle zábavu zatrhnou. Zaregistrovali jsme se a pod přezdívkou se vrhli do vymýšlení urážlivých příspěvků. Nejdřív to odnesl článek s titulkem „V pásmu Gazy se opět bojovalo, zemřeli dva lidé". Diskuse už byla plná příspěvků typu „ať zhynou Palestinci" nebo „tak si ti Židáci nedají pokoj", což jsou ty mírnější komentáře. Přidali jsme pár sprostých výrazů na adresu muslimů. Brzy se objevila reakce „známé firmy", diskutéra s přezdívkou POHODÁŘ. „Svině sionistický - tady pomůže jen vybombardování," odpálil nás.

Pak už to šlo rychle. Na náš jadrný komentář k rozchodu oscarového dua Irglová - Hansard zareagoval diskutér s přezdívkou R. JAN: „Jsi ubožák a na druhé to svádíš, trotle. Vsadím se, že volíš ODS, to by na tebe sedělo přesně. Ubohost v duši." Událost dne - pohřeb Jana Kaplického - jsme vynechali. Články o smrti známých lidí patří k těm nejrizikovějším a diskuse pod nimi musí být většinou rovnou zrušena. Pohřeb Kaplického nebyl výjimkou. To platí i o článcích o Romech.

Jaký byl výsledek našeho testu? Nebylo co řešit, editoři všechny čtyři vulgární příspěvky během několika hodin našli a smazali. Úroveň diskusí se však potom nijak nezvedla. Ještě horší je to na zpravodajských serverech, kde mohou diskutéři sbírat hlasy od čtenářů, kterým se jejich příspěvek líbil. Například na serveru Novinky.cz k článku „Myslivec našel na Domažlicku torzo lidského těla" dlouho držel první místo v pořadí „kvalitních názorů" příspěvek, že „... naprosto dementní ministryně obrany pokračuje ve zločinných krocích k nákupu transportérů Pandur". Jak příspěvek souvisí s článkem? Nijak. K tomu se hodí jen jeden komentář - bez komentáře.

NOVINÁŘI: NA URÁŽKY JSME ZVYKLÍ Často se nadává na autory článků. V MF DNES s tím má zkušenost sportovní redaktor Filip Saiver. Nejvíc spadeno na něj mají fanoušci Sparty i Slavie, oba tábory ho obviňují z nadržování jejich rivalům. Ať se na internetu objeví jakýkoli jeho článek, vždycky se najde několik jedinců, kteří ho začnou urážet a nadávat mu. „Ze začátku mi to strašně vadilo, nad každou urážkou jsem přemýšlel, co mám odpovědět, jestli mám psát jinak, být pokornější," vzpomíná Saiver. „Teď už jsem ale vůči tomu imunní, už to se mnou nic nedělá," tvrdí a zároveň přiznává, že diskuse pod svými články dodnes poctivě čte. „Nedokážu si to odpustit, je to zvyk, rituál," přiznává redaktor, který má kromě fotbalu na starosti i šachy. „Rozhovor se šachistou je vždycky příjemná změna, ale pak si stejně zapnu diskusi a čtu: „Tak von už se Filípek se*e i do šachů, mu nestačí, že ku*ví ten fotbal..."
Jako červený hadr na býka působí na některé diskutéry i jméno redaktora iDNES.cz Pavla Eichlera, který se věnuje i rasismu a extremistickým skupinám. „Občas to čtu, vím, jak mi lidi nadávají. Když tam vidím ,Eichler hovado‘, tak už se ani dál nedívám," říká smířeně, ale hned dodává, že období, kdy mu to vadilo, už má za sebou.

„Zpočátku mi to bylo nepříjemné hlavně kvůli lidem z mého okolí, ale i ti už si zvykli," říká Eichler. „Jako novinář musím počítat s různými reakcemi. Píšu hodně autorské materiály, pracuju s informacemi, které nejsou z veřejných zdrojů, takže to, že mi lidi nadávají, že jsem bývalý nácek nebo policejní konfident, už neřeším. Tohle mě neodradí," říká.

BRAŇME SE! ALE JAK?

Dosud se urážkám v diskusích nikdo nebránil. Uživatelé internetu se smířili s tím, že tam platí jiná pravidla a že nadávky a urážky jsou normální. Nedávno se však objevila zpráva, že jeden diskutující dostal soudně nařízeno omluvit se jinému za urážku. Hurá, zajásali slušní čtenáři i autoři článků. Jenže tak optimistické to asi nebude. Zmíněný konflikt se odehrál na blogu, tedy osobním internetovém zápisníku Martina Matouška. Dotčený diskutér Martin Ondreját se pod své příspěvky podepisoval celým jménem. Když Matoušek reagoval na Ondrejátovy rasistické komentáře, napsal o něm také, že je to puncovaný blbec, Ondreját věděl, na koho podat žalobu. Soudkyně pak nařídila Matouškovi omluvit se.
„Kdo se nějak vyjadřuje na internetu, musí počítat s případným postihem, pokud se to někoho dotkne na cti nebo důstojnosti," vysvětlila. Jak vypátrat autora příspěvku ve zcela anonymní diskusi? Ondreját říká, že pokud by ho v diskusi urazil anonym, rozmyslel by si, zda se bránit. „V tomto případě šlo o urážky a nařčení z rasismu od neanonyma. Nedokážu říct, kde je ta mez, kdy už pohár přeteče," přiznává.

Ani advokátka Barbora Rovenská, odbornice na ochranu osobnosti, nemá jednoznačnou radu. „Urážky nejsou samozřejmě přípustné nikde, ale je to vždy velmi subjektivní. Pokud je to diskuse lidí, u nichž není jasná identita, posuzovala bych to méně přísněji, než když se mluví o konkrétních osobách," vysvětluje. Přiznává, že kdyby se někdo v diskusi navážel do ní, asi by nad tím mávla rukou.
O něco těžší to mají známé osobnosti, jejichž příběhy naplňují společenské rubriky a na nichž si čtenáři vždy rádi smlsnou. Sprosťáky nejvíc přitahují modelky, zvláště Agáta Hanychová, nebo Leoš Mareš, jejichž soukromí se stalo věcí veřejnou. I on váhá, jestli by mělo smysl se napadením a urážkám bránit. „Nevím, jestli bych se bránil soudně, moc si to nedovedu představit. V těch diskusích lidi říkají to, za co by se normálně styděli, takhle to prostě funguje," uvědomuje si Mareš. Sám navštěvuje úzce zaměřená fóra, například filmová, kde podle něj diskuse slouží původnímu účelu, tedy aby si lidé vyměňovali názory. Občas čte na internetu i články o sobě, ale nikdy ho prý nenapadlo zapojit se aktivně do diskuse a hájit sám sebe, třeba i anonymně. „Stejně si myslím, že by se přišlo na to, že jsem to já," směje se.

Tento článek je k přečtení i na serveru iDNES.cz. Samozřejmě je k němu otevřena i diskuse. Ale bez záruky. V době, kdy čtete tyto řádky, už může být kvůli vulgárním anonymům zrušena. Buďte však klidní, drazí anonymové, soudit se s vámi nebudeme. Za to nám nestojíte.

***

Fakta o diskusích

LIDÉ, KTEŘÍ DOHLÍŽEJÍ NA INTERNETOVÉ DISKUSE, ŘÍKAJÍ, ŽE:
* Diskutéry nejvíc přitahuje
1. jakékoli úmrtí, zejména celebrit
2. úmrtí dětí
3. Paroubek, Topolánek, Havel, Klaus, v poslední době také Stehlíková, Kocáb
4. Romové
5. Židé, muslimové
6. fotbal (nejvíc Sparta, Slavia, Baník)
* Nejvíc se nadává
1. jiným diskutérům
2. editorům diskusí
3. politikům
* 250 Přibližně tolik nevhodných příspěvků smaže editor diskusí za jednu čtyřhodinovou směnu.

***

Článek vyšel v neúplné podobě také na Technet iDNES.cz, kde k němu pochopitelně byla otevřena diskuse. 

Autory článku jsou Jiří Sotona a Jan Malinda, celý článek vyšel v Magazínu MF DNES 5.února 2009.

Printscreeny diskusí jsou ilustrativní a nevztahují se k textu u něhož jsou umístěny. Foto ani printscreeny nebyly součástí článku v Magazínu MF DNES. Redakce Blog iDNES.cz.

Další info o MF DNES a Magazínu MF DNES najdete zde.