Jsem náladový, citlivý cynik, říká Karel Boháček

8. 06. 2015 9:11:52
Bronz v Cestopisci roku mu unikl o osm hlasů. Má medaili, které se posměšně říká bramborová, ale nevadí mu to. V Ceně redakce je druhý se soutěží Kraťasy. Na jeho blogu najdete převážně fotky, občas příběh. Potkáte ho i v diskusi.

Čím jsi bohatý?

Životními zkušenostmi. Rodinou. Analytickou inteligencí a empatií. Schopností vyjádřit se slovem i písmem. Možná i nějaký talent nejen na průsery by se našel.

Jaké to je být čtvrtý Cestopisec? Bude to příště lepší?

Necítím se jako cestopisec. Necítím se ani jako fotograf. Dá se tu dohledat blog, kdy jeden fotograf nalajnoval jisté hranice lidí bavících se fotografickou tvorbou a já se viděl ve škatulce fotografik s tvůrčím přístupem, dnes už i s teoretickými znalostmi z dalšího levelu. A to je asi odpověď na to, jaké je to být čtvrtý jako cestopisec. Sice bych si rád na stolek postavil těžítko, na druhou stranu ho nemá ani druhý v pořadí a netuším, jakou by tahle výhra měla pachuť. Těžítko by potěšilo rozhodně za Kraťasy.

Jak se ti anketa Bloger roku líbí?

Je to pro mne zábavná hra na malém pískovišti. A asi bych ji ani na jiné kategorie krom hlavní kategorie Bloger nedělil, i když vnímám rozdílnou potřebu některých blogerů v tomto směru a i ji chápu. Prostě pro mne je blog především zábava. A já neudělám nic víc proto, aby mé umístění bylo lepší. Neživí mne tahle činnost.

Jak bys rozkoláčoval čtenářskou základnu blogů iDNES.cz?

Politická a tak zvaná aktuální témata s úderným názvem vždy přinesou velkou sledovanost, čtenost i diskuzní střety bez ohledu na to, jak často se vlastně jen analogicky nebo doslovně opakují. Občas jim také podlehnu, když se hodně nudím. A takovým tématům více či méně podlehnou lidé bez ohledu na věk, vzdělání nebo profesi. Například málokterý kuřák z tohoto písečku si odpustí možnost diskutovat pod článkem o zákazu kouření. Logické, ne?

Přední pozice Bllogera roku letos ovládli političtí komentátoři, ale třeba bronzovým Blogerem roku je Vladimír T. Gottwald, zemní básník. Jak to?

Vladimíra mám rád. Jeho úspěšnost na tomto písečku je také logická. Nejen proto, že má co říct a navíc to umí říct. Veršem. Nebo celým blogem s kombinací slova a obrazů. Ale tvůrčí činnost je také jeho životní náplň a povolání. A protože je silný nejen v tvůrčí činnosti, ale má i toho správného obchodního ducha, tak ví, že nestačí být dobrý. Pokud chce zakázky, které ho naplňují, tím nemyslím jen finančně, pak prostě musí mnoho času i energie věnovat určité formě sebepropagace, bez které to zkrátka v jeho branži nejde. A tím nemyslím blog. Skoro bych řekl, že to je už často jen výsledný střípek té sebepropagace, mnohdy i relaxační odpočinek. Opět ale se sebepropagačním efektem.

Jak se dá sebepropagovat?

Gró je například silná základna followers na sociálních sítích, která musí mít stále co sledovat. A může přes ni přijít i ten správný kontakt. Nejen sociální sítě, ale i jiné servery, vyhledávače, to vše je důležité pro podobný marketing. Prostě z mého pohledu je to běžná součást jeho tvůrčí profese. K tomu si přidej, že je i milý společník a - úspěch na tomhle písečku ti už také bude připadat logický.

Od kdy na zdejším blogu působíš? Kdo pro tebe byly za tu dobu nejsilnější zjevy?

No, musím se podívat na rok, protože si pamatuji jen měsíc svého prvního blogu. Listopad. Rok dohledán, 2010, no nazdar! Před tím jsem tu ale pár měsíců diskutoval jako LadyEvil. Tímto zdravím dalšího Vladimíra, který mne vyhecoval k tomu nejen provokovat v diskuzích, ale začít provokovat i vlastním blogem. Vladimír Hamral alias Bodin. A k tomu pár dalších lidí, občas se tu ještě objeví na blogu nebo v diskuzi Andrea Platznerová, Roman Fišer. To jsou jména, kde jsem rád chodil pod jejich blogy jako diskutér. Z mnoha důvodů. Pak přibyla během blogování další jména a jsou v RSS dodnes. Štěpánka Bergerová. Vladimír T. Gottwald. Rád jsem chodil číst Tinu Solanovou. Mám rád to, v co se postupně vyprofiloval Marek Valiček. Dodnes taky automaticky ve volném čase sjedu všechny fotoblogy bez ohledu na to, zda se objevím v diskuzi nebo ne. A pravidelně mne baví Šárka Bayerová.

Jaká témata se v ídnesácké blogosféře během času nejvíc řešila?

Uvnitř jádra, které tvoří nejen určitá skupina různě se obměňujících blogerů, ale většinově kdysi i diskutérů, se především nejvíce řešily vztahy mezi těmito jedinci. Zdánlivé i skutečné. Přátelské i nepřátelské. Milostné. Tedy ne témata blogů přicházejících vně. A za sebe k tomu mohu obecně dodat, že vlastně drtivá většina pevných vazeb lidí směrem ke mně nebo ode mě k nim, kterou stále mám, pochází z prvního roku blogování. Dodnes jsem aspoň v občasném kontaktu s lidmi, jejichž nickname lze najít pod mými prvními blogy. A to jsem některé nikdy neviděl osobně, u některých neznám ani jejich reálnou podobu a u některých neznám ani jejich reálné jméno. A pokud to slovo zjevy mělo znít pejorativně, tak určitě by se našel i pro mne nějaký myšlenkový zjev, ale nevidím důvod jmenovat. Blog je pro mne, opakuji, zábava.

Orientuješ se i v blozích na jiných serverech? Čím jsou ty místní specifické?

No, neorientuji. Mám nějaká RSS na lidi, co odtud odešli například na lidovky. Karel Drábek, Petr Zip Hájek. Ale sám tam nebloguji, vesměs nediskutuji. Nemám ani fejsprofil vlastně. Sice mám svůj blog i na jiném serveru, ale ten už dlouho spí. Nemám čas prostě dělat vše dvakrát a ani nemám důvod. Když jsem ho založil, vlastně jsem si chtěl odpočinout od určitého charakteru soutěživosti, až rivality na iDNES.cz v určitou dobu, který jsem poznal po prvním roku blogování a umístění se ve své první anketě Bloger roku na místě v první desítce po politických mazácích. Jako neznámý chlápek jen díky vlastní amatérské tvorbě a diskuzím jsem byl najednou vidět a stal se i terčem útoků a já na to nebyl zvyklý. Fakt. Docela mne to zaskočilo.

Co to bylo za útoky?

Anonymní výhružné emaily a vzkazy, nečekané výpady v diskuzích, ale i pozvánky na rande od cizích dívek i žen. Taky se objevil přesah z virtuality do reality anonymem do mé práce. A i když mám ledacos za sebou a mnoho toho probleskuje v mých povídkách, kdy prostě pro mne nejednodušší je smíchat realitu se lží a vytvořit tak uvěřitelný koktejl s nějakou pointou. Tak zkrátka tohle mne zaskočilo. A upřímně, tahle určitá dávka mírné popularity zaskočila i mou manželku, zvláště pak některé projevy té popularity. Takže na soukromém blogu jsem chtěl odpočívat. Dopadlo to sice jinak, ale to je na román, ne na rozhovor. Můj názor je, že nejspíše budou iDNES.cz blogy specifické díky diskuzím a úzkým vazbám mezi blogery a diskutéry. Myslím si, že právě tohle je fenomén, i když pomalu se asi rozpadající.

Navštívíš někdy i zahraničí nebo jsi cestovatelsky soběstačný BoháCzech?

No, v zahraničí jsem, volnočasově, nebyl jedenáct let cirka. Naposledy jsem byl na Krétě a Théře, Santorini a pracoval tam na vzniku své prvorozené. Mimochodem, hezký novotvar.

Často se věnuješ interiérům zřícenin jako z nabídkového katalogu morbidní realitky. Čím tě oprýskané stěny přitahují?

Kameny a ruiny vyprávějí příběhy. Ne každému. A ne každý je vnímá. A mně pak jen dost dere, že ty příběhy neumím vždy předat přesně tak, jak bych chtěl. Někdy, když jsem uvnitř interieru sám, protože je nutné mne jistit kvůli případnému úrazu z venku, se i dotknu ruin dlaní a vychutnávám si příjemné mrazení v páteři díky tomu, co vnímám.

Tvé snímky se často vyznačují ponurostí. Tvé diskusní příspěvky naproti tomu oplývají smajlíky. Jsi optimista nebo to druhé?

Na smajlíky jsem si zvyknul kdysi v dobách, kdy začínal v Česku net. Ten klasický smajlík používám vlastně místo tečky. Má vyjádřit, že odpovídám v pohodě bez ohledu na situaci. Když chybí, dávám najevo vážnou tvář. Prostě snaha nahradit nonverbální komunikaci. A moje snímky lžou. Někdy se tváří ponureji, než je skutečnost, jindy udělají romantiku z ničeho. Asi podle nálady. Jsem náladový. Citlivý cynik.

V diskusi občas dáš průchod i temnějším pudům a pustíš se do šarvátky. Bereš je smrtelně vážně nebo si i v takovém případě zachováváš odstup?

Jo, jsem i provokatér. Byl jsem už jako anonymní diskutér, i když hned, jak jsem začal blogovat, jsem se přihlásil ke svému nickname. Smrtelně vážně beru jen přesah do reality. Většinou jsem hodně v odstupu bez ohledu na zdánlivý tón nebo dikci. Někdy něco zasáhne, ale ne od cizích. Spíš od lidí, které už nějak znám.

Často skloňovaným je na diskusích pojem troll. Je to diskutér, který určitým způsobem narušuje diskuse, ale jeho přesná definice zatím neexistuje. Kdo to podle tebe je a co dělá?

Pro mne je troll někdo, kdo nevystupuje pod vlastním jménem a jeho jediným cílem v diskuzi je vyvolat za každou cenu střet nebo zjitřit něčí emoce. Jeho potřeba z různých vnitřních důvodů je ... ublížit. Komukoliv v dosahu. Nemá jiný cíl. Je mu jedno, pod kým se objeví. Pod jakým tématem. A klidně může trolit i psaním blogů, tedy nejen diskutér může být troll. Blog zase napíše jen s jediným cílem, vyvolat střet, zjitřit emoce. Slovo troll se často objevuje i s úmyslem použít ho jako slovní zbraň.

Jak se vypořádáváš s trolly?

Rozhodně nepatřím k blogerům, kteří vidí trolla za každým nesouhlasným příspěvkem sebedrsněji vyjádřeným. A platí pravidlo, které se mnoha lidem nelíbí. Troll se zkrátka nemá krmit. Zvláště tehdy, pokud ho beru vážně a neudržím si nadhled. Pokud tu diskuzi zavřu, nevím o ní a nemá přesah do reality, v klidu ho nakrmím, protože mne to může i bavit. Občas mohu skutečně i já v diskuzi připadat někomu jako troll. Těžko najít viditelného blogera, který se podílí na diskuzích nejen pod vlastním blogem a tak zvaně si viděno cizíma očima nezatrollí, to znamená nediskutuje občas i tak, aby druhého natřel. Na blogu je mnoho ostře vyhraněných blogerů i diskutérů, snadno je jiní jinak vyhranění častují slovem troll.

Diskutuješ jen na iDNES.cz? Jak pohlížíš na poměrně přísná pravidla diskuse?

Diskutuji, čím dál méně ale. Z mnoha důvodů. Pravidla? Já nevím, uměl bych se přizpůsobit i diskuzím bez pravidel. Právě proto, že diskuze vesměs neberu vážně. Na druhou stranu vnímám, že to spousta lidí má postaveno jinak. A proto vznikají stále nová a tvrdší pravidla. Nevidím v tom cenzuru nebo omezování svobody slova, což je také velmi skloňované slovo na iDNES.cz. Faktem ale je, že větší a větší omezování volnosti ubírá iDNES.cz ten její genius loci.

Jak moc se liší blogerská a diskutérská identita? Dokázal bys jen blogovat nebo naopak jen diskutovat?

Dokázal bych jen diskutovat. Blogovat a neříct nic aspoň pod svým blogem by mne nebavilo. Každý, kdo přijde pod blog, mi tím něco říká a zaslouží si odpověď. A bloguji ne pro sebe, přeci kdyby to nebavilo druhé, co ke mně aspoň nakouknou, jaký by mělo význam veřejně exhibovat? Pro mne osobně žádný. Diskutér s blogerem se od sebe nijak výrazně neliší. Snad jen v jednom. Pokud si je vezmu jako dva hráče na tenisovém kurtu, tak vesměs podává bloger. Ale je pro mě osobně blbé hrát proti zdi nebo proti automatu. Chci nevypočitatelného hráče nebo protihráče.

Je zvláštní, že aktivní diskutér jako ty se dosud nenechal zlákat sociální sítí Facebook. Odkud ta imunita?

No, s tou aktivitou už je to delší dobu trochu jinak, nicméně já nemám důvod mít fejsprofil. To je vlastně celá pravda. Také to souvisí s tím, že se vesměs nezúčastňuji organizovaných akcí, kdy mi stejně často hraje i do noty, že opravdu nemohu dorazit z mnoha reálných důvodů. Pravdou je, že pokud někoho chci vidět a poznat, nemusím kvůli tomu na organizovanou akci. Rád bych tě poznal, Adame, pokud i ty mne, dej vědět, až pojedeš kolem.

Radost na svých fotkách zobrazuješ vždycky spíš v náznaku - nesmělé poupě v předjaří nebo pomalu hasnoucí západ slunce. Jak na tebe tyto momenty působí?

Podle nálady. Jé, hele, poupě, úžasné, jaro je tu! No nazdar, poupě a u mne mládí v pr...! No ty koky, to je nádhera to slunce, ty barvy, ten klid i přes mohutnou majestátnost! Tak, slunce zapadá, uvidím ho znova vycházet? Chci ho vůbec vidět vycházet? Nebylo by lepší mít klid jinde, jinak? Ale přiznávám upřímně, pokud tu radost opravdu ukazuji jen v náznaku, tak je to prostě tím, že to fotkami neumím.

Párkrát se stalo, že z této zneklidňující prázdnoty vyskočila polonahá žena. Co to je za trik a jaký má filosofický podtext?

Trik? Ne, to dřív umožňovala aplikace blogu. Mimo aplikaci ale bylo nutné vzít fotku, do ní pomocí fotomontáže dostat většinou nahou ženu a pak mít dvě totožné fotky lišící se jen v té fotomontáži a pomocí předdefinovaného html příkazu v aplikaci je najetím myšítka na publikovaném blogu prohodit. Dnes už to aplikace neumožňuje. A ne, nebudu se teď obouvat do těch problémů s novým systémem, i když mne některé nevychytanosti v blogu i diskuzích taky štvou. A filosofický podtext? Zábava, součást mé virtuální entity. Určité zavedené know how, na které si lidé zvykli. A asi jim i občas chybí.

Netajíš se svou náklonností k zrzkám. Proč zrovna tahle barva?

Existují tři odpovědi. Ta první varianta zní, že inteligentní analytik si v diskuzích zmapoval prostředí a našel trhlinu, na kterou měl dostatek sebevědomí ji zkusit zaplnit. Pomocí mnoha aspektů se profilovat jako zlo v čiré podobě, ke kterému ovšem patří žena vamp s ohnivou hřívou. A vášeň. Drzost. Provokace. Svádění. Flirt. Ta druhá varianta zní, že manželka je zrzka. Ta třetí možnost je, že fakt ujíždím na určité barvě vlasů a s tím spojenými předpokládanými vlastnostmi. A aby mi občas nemohl někdo vytknout, že jsem zlo na baterky, pojistil jsem se mottem na svém blogu. Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem, že vůbec neexistuje.

Tvrdíš, že zrzavost není podmíněná barvou vlasů. Co tím myslíš?

Tím říkám, že ženou vamp s určitými pro LejdyÍvl přitažlivými vlastnostmi může být jakákoliv žena bez ohledu na barvu vlasů.

Tvoje literární soutěž Kraťasy získala druhé místo v Ceně redakce. Jak tě napadlo z lidí mámit krátké příběhy?

Řekněme, že nápad byl můj. Na realizaci a vyprofilování se pak podíleli další tři lidé. Prostě jsem si řekl, že by se mohlo najít dost tvůrčích lenochů, co rádi zahustí atmosféru jen v několika větách. Velká účast překvapila, potěšila.

Sesumíroval bys teď z fleku nějaký kraťas?

Ano. Kdykoliv. I verš. Polemizovat můžeme o výsledné hodnotě. Třeba jedna dobrá žena, od které mám na poličce jako dárek jen tak pro radost keramickou sošku anděla, mi chválila něco, co napíšu asi bez problémů na jeden nádech. A nickou nazvala text, který mne šíleně bavil a mám takových málo. A vzhledem k tomu, že její profesní náplní je i práce s textem, tak bych předpokládal, že tomu trochu rozumí. A jako můj občasný tajný rádce a zpětná vazba u mnoha fotek na mne působí jedna doktorka umění, bývalá profesorka, vyučující umělecký směr na akademii, kterou jsem ale virtuálně poznal na svém soukromém blogu. Dokáže pochválit i pěkně zaprskat.

Kolik času ti pořádání soutěže vzalo a co ti to všechno dalo?

Šílená spousta času. Úmorná dřina. Neuměl jsem si ani představit, jak budu rád, až vyprodukuji poslední blog s posledními soutěžními Kraťasy. Dalo mi to seznámení se z mnoha novými lidmi často z tvůrčí branže s mezinárodním přesahem, protože jsem to byl já, kdo zabezpečoval i komunikaci ze soutěžního emailu.

Dozvěděl jsem se třeba něco o starostech pro mne zvláštní hudební ženské slovenské kapely nebo pokecal o místech za mořem, kde jsem nikdy nebyl. A taky jsem občas krmil i trolla, kterého jsem si rovnou filtrem přesměroval ze soutěžního emailu k sobě do soukromé schránky. Vychechtaný smajlík.

Vlastimil Šantroch dělá Veršotepárnu, soutěž poetickou. Jaký je rozdíl ve vyjadřování se rýmy a větami?

V poezii je větší svázanost formou.

A fotkami?

No, tohle je asi hodně věc názoru. Často by k nějaké fotce stačilo dát název a asi velká skupina lidí by věděla, co jsem chtěl říct. Já to ale dělám výjimečně, protože mne baví každý, kdo na té fotce najde i něco jiného, než já. Vyjádřit se jen fotkou je asi mnohem těžší. Slovem mi to jde lépe a proto méně píši.

Čím se nejraději vyjadřuješ?

Úplně nejraději dotykem. Často mi ta možnost chybí.

Co bys vzkázal svým čtenářům?

Děkuju. Každému, kdo se zastavil. Každý mi něco dal, někdo se mi vryl do srdce i navždy. A omlouvám se. Každému, koho jsem naštval. Nebudu slibovat, že to už neudělám.

Adam El Chaar

Autor: Blog Info | pondělí 8.6.2015 9:11 | karma článku: 32.86 | přečteno: 2176x

Další články blogera

Blog Info

Soutěž hlasujících: Kdo se letos může těšit na cenu?

Jako každý rok nesoutěžili jen blogeři, soutěžili jste i vy - čtenáři a hlasující. Na koho se usmálo štěstí a může se těšit na knižní ceny od partnera ankety Bloger roku?

23.6.2023 v 10:59 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 431 | Diskuse

Blog Info

Fotovideoblog: Jak se předávaly ceny Bloger roku 2022

Ani letos jsme nemohli a nechtěli vynechat tradiční blogerský sraz. Sešli jsme se tentokrát v restauraci Žebeerková Kozlovna na pražském Smíchově. Kdo byl hvězdou večera a kdo získal letošní Cenu redakce? Podívejte se!

22.6.2023 v 7:50 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 1581 | Diskuse

Blog Info

Dohlasováno! Blogerkou roku Šichtařová. Vypravěčem roku se stal Jaromír Šiša!

Víc než šest tisíc hlasů, drtivé vítězství favoritů i drama do posledních vteřin v nové kategorii Vypravěč roku. Její vítěz, Jaromír Šiša, vyhrál před Dankou Štoflovou o jeden jediný hlas!

13.6.2023 v 9:28 | Karma článku: 34.58 | Přečteno: 8462 | Diskuse

Blog Info

Vyhlášení Blogera roku 2022: Pozvánka

Milé kolegyně, milí kolegové, i letos je nám ctí a potěšením pozvat vás na vyhlášení vítězů a předávání cen ankety Bloger roku 2022...

7.6.2023 v 9:09 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 920 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kolačkovský

Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů

V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.

17.3.2024 v 15:51 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 262 | Diskuse

Pavel Král

Svoboda

„Každý dělal, co uznal za správné.“ Není právě tohle svoboda? Netouží právě po tomto lidé? Aby je nic a nikdo neomezoval. A tak aby si konečně mohli dělat jen to, co sami chtějí!

17.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 114 | Diskuse

Kamila Steinová

Rozhovor s Miroslavem Hlaučem

V minulém článku jsem vám představila debutový román Letnice od Miroslava Hlauča. Dnes u Letnic stále zůstaneme, ale trochu jinak. Přináším vám s panem Hlaučem rozhovor.

17.3.2024 v 12:45 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 78 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

16.3.2024 v 21:34 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

16.3.2024 v 16:46 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 757 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7526

Adminy blogu jsou Patrik Banga, Tereza Janků, Helena Skočová a Veronika Krátká. Pokud chcete komukoli z nich napsat, adresa je vždy: jmeno.prijmeni@idnes.cz. Nebo pište na společnou adresu admin.blog@idnes.cz.

Facebook Blog iDnes


 

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...