Syn přežil zástavu střev. Jsou z toho Pohádky pro kulíšky

Edith Holá začala uvažovat o psaní pohádek za dlouhých nocí v nemocnici, kdy čekala, jestli její dítě bude žít a zda bude zdravé. Posléze je skutečně napsala, a to tak dobře, že z toho vznikla knížka. Pro druhé pokračování Pohádek pro kulíšky získala i věhlasné autory, například Jana Buriana, Jiřího Dědečka či Markétu Šichtařovou. Svoji pohádku pro ni napsal i průkopník fyzického básnictví Petr Váša, výtvarník a hudebník Petr Nikl a někteří blogeři.

Jeden z vděčných čtenářů/posluchačů.Edith Holá

Když bylo jejímu synovi pět měsíců, postihla ho zástava střev. Tři dny ležel v umělém spánku s padesátiprocentní šancí na přežití. Dalších deset dní strávil na jednotce intenzivní péče, následujících čtrnáct na chirurgii. Dobře to dopadlo, ale zjištění, jaké to je zůstat celé dny s miminkem v nemocnici a bát se o jeho život, ji změnilo. 

Už v nemocnici začala synovi vymýšlet pohádky. Dařilo se jí to tak dobře, že ji následně oslovili lidé z občanského sdružení pro pomoc předčasně narozeným dětem Nedoklubko. Ze spolupráce se pak narodila knížka Pohádky pro kulíšky. Nyní vychází již druhý díl, do kterého svoje pohádky napsala i řada hudebníků a literátů. A také blogerů. 

"Jakmile mě paní ředitelka Nedoklubka oslovila, že hledají někoho, kdo by psal pohádky na ,jipce´, cítila jsem, že pro tyhle mámy chci psát," vzpomíná Edith Holá na začátky Pohádek pro kulíšky. "Na první mou pohádku maminky okolo Nedoklubka zareagovaly ohromně a napsaly mi, že to je přesně ono," dodává. Pak už chyběl jen krůček k nápadu, že by pro ně mohla sesbírat texty i od jiných autorů. "Netušila jsem, že se to na netu tak rozšíří a lidé začnou tvořit a posílat nám hřejivé texty pro rodiče i děti," vysvětluje. 

Jaká přesně byla vaše úloha při vzniku knihy? 

Jsem editorkou, koordinátorkou celého projektu i autorkou několika pohádek. Když mě před třemi roky ředitelka Nedoklubka na mém blogu pod články o nedonošených dětech napsala, jestli neznám někoho, kdo by psal maminkám a jejich kulíškům v inkubátorech pohádky, napadlo mě, že to zkusím sama. První myšlenkou bylo pomoci právě maminkám, které tráví týdny i měsíce u v inkubátorů, v nichž jejich malí kulíšci bojují o život. 

Jak jste vybírala jednotlivé autory? Psali přímo pro tuto knihu?

Nedoklubko
Autoři
Obálka
Klubu iDNES+.

Do první knihy lidé psali texty přímo s tím, že je to pro rodiče na jednotce intenzivní péče a jejich kulíšky v inkubátorech. To byly především maminky, které mají samy nedonošené dítě a pak blogeři. Tehdy jsem hodně blogovala a znala blogovou komunitu - hlavně tu literárně a výtvarně nadanou. Oni zase znali mě.

Mám samozřejmě větší radost z textů, které lidé napíší cíleně pro tento projekt. A to jsou práve hřejivé texty, terapeutické a s respektem k jinakosti. Ne vždy se to u již slavných autorů povede. Asi u dvou mě mrzelo, že nenapsali duchovní nebo psychologický text, ale vytáhli něco starého ze šuplíku. Ale to nikdo nepozná. Nakonec jsou to ty nejveselejší básničky v knize.

Druhou knihu už jsem dopředu měla promyšlenou tak, že oslovím více spisovatelů a novinářů. Novináři ale zareagovali tak, že vlastně na literární text nemají čas. Protože mám ráda některé z písničkářů a chodím na jejich koncerty, napadlo mě oslovit je. Většina z nich vybrala texty, které se do projektu nejvíce hodily nebo skutečně napsali nové texty. A pak jsem oslovovala namátkou. Například VIP blogerka iDNES.cz ekonomka Markéta Šichtařová to vzala jako velkou výzvu a napsala pohádku. Ze spisovatelů jsem oslovila ty, které sama čtu nebo je osobně znám. Blogeři a maminky jsou nejvděčnejší autoři - píší vždy cíleně pro potřeby našeho projektu.  

Jaký úspěch měl první díl?

Neměli jsme vůbec žádnou distribuci a reklamu jsme si dělali s Nedoklubkem a autory sami. Přesto jsme už dvakrát museli knihu dotisknout. Občas mi přišel e- mail, že tu knihu už mají celou ošoupanou, protože z ní chtějí děti číst každý den. To mi pokaždé dalo velkou sílu udělat dvojku. (Obálka prvního dílu na obr. níže.)

V čem se dvojka liší od jedničky?

Je dvakrát tlustší a je barevná. První díl měl pouze černobílé pérovky. Kdybychom měli více peněz, měla by přes čtyři sta stran jako e-book. Sponzoři byli tentokrát bohatší a pomohli nám s distribucí. Mohli jsme si proto dovolit i síť jednoho celorepublikového knihkupectví. Oproti první knize se rozšířily rubriky a jsou zde i pohádky pro starší děti, ekologické a fantasy příběhy. K některým pohádkám jsme přidružili hravé úkoly.

Co si slibujete od e- knihy? Co si o tomto formátu myslíte?

E-booky mají bezesporu mnoho výhod. V kabelce nebo aktovce tak můžete mít i stovky knih, aniž byste si zkřivil záda. Pokud je někdo milovník minimalistického designu, tak se mu v e- knize lépe daří. Také obrazovky se umývají snadněji než celá knihovna. A každopádně se do e-booků vejde více stran. Což byl náš případ. Měla jsem spoustu krásných pohádek a bylo mi opravdu líto, že se do tištěné knihy nevejdou. 

Markéta ŠichtařováKateřina ŠturmováKamila Urbanová Helena Kubíčková Barbora Bečvářová

Společně s dětmi jsme téměř oplakali, že tam nemůže být několikadílný fantasy příběh čaroděje Šedopláště. Ale v jeho případě by kniha byla z poloviny jen o něm. Kdyby se našel sponzor, který by pomohl vydat třetí díl pohádek nebo třeba útlou knížečku jen těchto několikadílných pohádek a třeba také desetidílných ekologických se skřítky Panelákovníčky, které jsou krásně ilustrované, hned bych do toho šla. 

E-book má tu výhodu, že si mohu vytisknout jen ty, co máme rádi a večer se mohou předčítat stejně jako kniha. Jenže zrovna já a moje děti patříme k lidem, co milují hromádky knih kolem postele, tak nám tam vesele přibývají ještě kupičky vytištěné z e-booků. Taky už jsem se přistihla, že dětem občas říkám tu známou větu: „Ke knize se chovej hezky, je to přítel.“ O tabletu, který samozřejmě mají také, bych to nikdy neřekla. U e-booků je fajn, že se omalovánky, mandaly a úkoly mohou přidat ke stažení ve formátu A4 třeba jako bonus zdarma.

Kolik lidí se postaralo o ilustrace?

Když počítám i dětské malíře, tak dvacet jedna. Sem tam oslovím někoho, koho vygůglím a jeho kresby se mi líbí. S některými malířkami jsme se poznaly na blozích už před vydáním jedničky. Vzniklo mezi námi silné napojení. Přesně vědí, jak bych si kresbu k pohádce představovala.

Jak to bylo s honoráři? Vrátí se náklady?

Pokud se knihy prodají všechny, sponzorům se náklady vrátí. Část knih si prodáváme sami a vyděláváme na dalších projektech Nedoklubka. Nemáme totiž žádné granty - všechny projekty hradíme z darů a z dobrovolné práce. Lidé do ní přispívají bez nároku na honorář. Mají v knize odkazy na své blogy a weby plus malý medailonek o sobě.

V jakém nákladu kniha vyšla? 

Náklad je tisíc kusů. Křest byl zatím malý na vánočním koncertu písničkářů, kteří přispěli. Bylo to moc krásné. Velký křest s dílnami pro děti chystáme 18. ledna od 15ti hodin v pražské Galerii Šestka. 

Jak se podle Vás za posledních padesát let vyvinul pohádkový žánr?

Mám děti ve věku všech těch pokémonů, gormitů a ninjago. Mají čtyři a osm let. Jasně, že za nás se Křemílek nemlátil s Vochomůrkou, nepřepadávali je mimozemšťani a neházeli po nich bomby. Když jsem se ale ze své výšky zmenšila na jejich a dívala se na pár dílů se svými syny, zjistila jsem, že zůstal zachovaný princip. Hrdina musí projít cestou, na které se musí změnit, musí překonat překážky, často i sám sebe a bojuje proti zlu.

Pohádky, a čtení všeobecně, jsou vždy o tom, že si s dětmi uděláte každý den aspoň těch dvacet minut a čtete spolu a povídáte si. Já vůbec nejsem pro to číst dětem jen klasické pohádky. Oni mají už úplně jiné tempo. Pokdu chci své děti přitáhnout ke knihám, tak to dělám s nimi a pro ně. Když chtějí, abychom z pohádky udělali nějakou srandu, klidně si ji spolu přetvoříme a vznikne třeba i hovínková pohádka a neuvěřitelně se u toho nasmějeme. Děti se pak nebojí tvořit, číst, protože to berou i jako zábavu, ne jen povinnost a úkoly. Moje pohádky jsou pro děti i dospělé. I když je dětem čtu, aby je posoudily, tak vím, že je to pro ně těžší příběh, o kterém si pak musíme spolu povídat. V Pohádkách pro kulíšky je tak polovina dobrá pro rodiče.

Jak byste na knížku Pohádky pro kulíšky nalákala čtenáře iDNES.cz?

Najdete v ní všechno. Texty pro děti i pro rodiče. Pohádky jemné, téměř starodávné, ale i moderní, psané dnešním jazykem. Dětem i dospělým jsou blízké, protože jsou od lidí, kteří je napsali přímo pro své děti. Je to tvorba, která inspiruje k tvorbě každého, kdo ji čte. Proto nám každým rokem přichází do sbírky čím dál více textů a ilustrací. Zakoupíte-li si knížku, věřte, že vy nebo vaše dítko nám brzy něco pošle a my budeme moci začít připravovat třetí knihu.

Kdy se na ni můžeme těšit?

Doufám, že se najdou zase sponzoři a pomohou nám ji vydat. Na jaře nám vychází Duhové pohádky, které jsem napsala přímo na jednotce intenzivní péče. Budou pro maminky na Jipkách zdarma. 

Máte nějakou veselou historku z natáčení?

Historek by bylo! Tak třeba s pohádkou novinářky a spisovatelky Denisy Proškové. Zatímco já jsem se u ní neuvěřitelně nasmála, druhá editorka projektu měla velký problém s holohlavou Zlatovláskou a že věty o princezně, která se změní v labuť a té labuti páchne ze zobáku, nedává, takže by to nejradši autorce celé přepsala. Naše babypunkové básničky, které jsem s dětmi stvořila, rovnou zavrhla. Takže budou příště.

Také jsem občas bavila čtenáře svého blogu tím, jak mi pomáhají při sestavování knihy děti. Do celého procesu jsem je zatahovala. Jinak to ani nešlo, práce s tím je po celý rok. Nejen tím, že jsme spolu vymýšleli pohádky, básničky, kreslili k nim obrázky, ale také společnou editací. Jejich běžným slovem už je odstavec, hrubka a další. Důvěrně znají mé zděšené výkřiky, když jim před spaním předčítám opravenou pohádku. Třeba: „A sakra, tady má být es. Ježíš, tady nemá být měkké i.“

Mladší syn také občas chce dělat červenou fixkou korekturu. Takže mi nakreslí v celém textu důmyslné labyrinty. A prohlásí: „Mami, opravil jsem ti odstavce.“ A určitě pobaví, jak se občas musela pohádka přepsat podle ilustrace. Tak třeba mi poslala ilustrátorka všechny ilustrace k Šedoplášti. Nádherné. Tak jsem to dětem rovnou dala ve Wordu k pohádkám a šli jsme to číst už s obrázky. A najednou starší syn říká, ale mami, ta princezna Simona má na obrázku hnědé vlasy a v pohádce žluté. A ten čaroděj byl šedovlasý a tady je namalovaný jako mladý pán. Naštěstí autor byl ilustracemi tak nadšen, že opravil popisy hrdinů podle malířky.

Adam El Chaar

Obrázky převzaty z Nedoklubko.cz

Mediální spolupráce: Blog iDNES.cz