Nejlepším českým filmem je Marketa Lazarová, říká Ondřej Slanina

Autor knihy o stovce nejlepších českých filmů Ondřej Slanina popisuje v tomto rozhovoru nejen vznik knihy, ale také vyjadřuje poměrně nekompromisní postoj vůči pražské FAMU či Státnímu fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie.  

Obálka knihy Slavná česká filmová klasika Ondřeje Slaniny

Slavná filmová klasika není tvoje první kniha
Moje první kniha se jmenuje Výkladový slovník exotických materiálů v uměleckém řemesle. Byla to publikace, která vznikala přes pět let. Začal jsem ji psát v roce 2008 v Německu během mého ročního studijního pobytu na Technische Universität v Drážďanech a vypravil ji do světa v březnu 2012 v Praze (Grada). Název naprosto přesně vystihuje, o čem kniha je a musím říct, že jsem na ni docela pyšný. Doufám, že mi otevřela dveře na doktorandské studium mého profesního oboru, jímž jsou dějiny umění, které bych chtěl zahájit příští rok na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Druhá kniha už je filmová, a je to vlastně první díl filmové klasiky. Pod názvem Slavná světová filmová klasika vyšla předloni. 

„Světový“ díl filmové klasiky vyšel jen v papírové verzi, česká klasika vychází i jako e-kniha  
S nápadem na e-book přišel můj kamarád Roman Milerský, a to už v době kdy vyšla Slavná světová filmová klasika. V roce 2011 však byla technologie elektronických knih v naprostém pravěku. Přesvědčil mě ovšem, že je to formát budoucnosti a naprosto zásadním podílem se podílí na realizaci Slavné české filmové klasiky jako e-book. Pořád mám ale pocit, že jsme v poněkud pionýrském období a technologie e-knih mi přijde dost primitivní a uživatelsky nekomfortní. V tomto ohledu se budou muset ajťáci ještě dost vytáhnout.

Kniha o slavné české filmové klasice je na světě. Vyhrajte ji!

V jakém stadiu se kniha tedy nachází? 
Nyní jsou před námi ještě dvě komplikované fáze. Probíhají paralelně a v té jedné řešíme právní věci ohledně užití ukázek ze starších českých filmů se Státním fondem pro podporu a rozvoj české kinematografie, respektive se správcem starších českých filmů, což je soukromá společnost Ateliéry Bonton Zlín.

Mimochodem to je český unikát. Každý výrobce si hlídá autorská práva respektive licence svých snímků jako oko v hlavě jako zdroj příjmů. Kdybys přišel dejme tomu do amerického Universalu s nabídkou, že jim budeš třeba za 100 milionů dolarů spravovat autoráky k jejich filmům, tak se ti v lepším případě vysmějí, v horším na tebe pošlou hlídací psy. Hollywoodská studia na těchto licencích vydělávají mnohonásobně víc než na aktuální produkci.

Český stát autorská práva za filmy zaplacené z našich daní předal za směšných pár desítek milionů na řadu let soukromé firmě s výrazným americkým kapitálem. Získat podlicenční smlouvu je škola diplomacie a pevných nervů, které mi kolikrát ujely. Několikrát mi nepomohlo ani počítat do dvaceti, ale nakonec jsme došli k výsledku. Nevyhovuje mi, ale přistoupil jsem na něj. Kdybych to neudělal, pak by nic nevyšlo a na to si svých čtenářů příliš vážím, takže jsem do toho musel vstoupit vlastními prostředky. Letos tedy dosud nebyla dovolená, a to jsem si jí naplánoval. Člověk holt musí něco obětovat. 

Knihu pošleš do světa na třech komponovaných večerech spojených s povídaním i projekcí vybraných filmů. Ten poslední se koná v nejnovějším českém kině. To je sympatické – v době multiplexů, kdy malá kina hynou jako ryby na suchu, jste v Říčanech otevřeli zbrusu nové kino. Nejnovější české kino vzniklo v rámci volnočasového centra Na fialce v Říčanech u Prahy, které vybudovaly společnými silami rodiny Drbohlavů a Basíků. Jsou to lidé, kteří mají k dispozici značné finanční prostředky z úspěšného legálního soukromého podnikání, které se rozhodli investovat do obecně prospěšného projektu a zasvětili mu několik let života. Od začátku jsem viděl, jak moc doslova vymodlený projekt to je, takže jim přeji úspěch. Vyšli jsme si vstříc a já u nich organizuji třetí večer našeho filmového cyklu české filmové klasiky s projekcí pohádky S čerty nejsou žerty a do budoucna si myslím, že ještě něco podnikneme. Kino nabízí nejmodernější standard, promítá z digitálu, má skvělou zvukovou aparaturu a možnost stereoskopické projekce. Ještě jsem tam nebyl, ale kino promítá už od 2. září a cítím tam elán a nadšení, což je pro mě vždy hnací motor k dalším výzvám. 

Jakých pět českých filmů máš nejradši?
Pro mě byl, je a zřejmě navždy zůstane nejlepším českým filmem rapsodie Františka Vláčila Marketa Lazarová. Je to geniální snímek, který si pouštím každý rok a pokaždé v něm objevím něco nového. Ten film obsahuje šifrované poselství, které bolševiky vytáčelo do běla, protože z každého políčka vyzařuje Boží přítomnost podle hesla „Ora et labora“, kterou vnímal středověký člověk během své životní pouti. Tento film je absolutním vítězstvím formy a obsahu ve filmovém vyprávění. Do první pětky by se určitě vešel nádherný civilní snímek Intimní osvětlení Ivana Passera, dále určitě Spalovač mrtvol Juraje Herze, Žert Jaromila Jireše a mistrovská pohádka S čerty nejsou žerty Hynka Bočana. Můj vkus se ale povětšinou shoduje s výběrem knihy Slavná česká filmová klasika.   

Kdo je podle tebe nejlepší český režisér? 
Zřejmě by to nebyl jediný český nebo slovenský režisér, mám pochopitelně řadu filmařských vzorů a od každého si odnáším něco jiného. Pokusím se to na první dobrou sesumírovat. Vláčil mě oslovil svým perfekcionalismem, Menzel humanitou a humorem, Herz řemeslem, Forman odhodláním, Bočan touhou po skvělém výsledku, Vávra precizností, Jireš diplomacií, Svoboda přesvědčením, Chytilová cynickým moralismem, Jasný iracionalitou a Frič vším řečeným dohromady.  

Jak se k tobě a tvé knize měli režiséři, když jsi za nimi kvůli ní chodil?
Tak oni to nebyli jenom režiséři, ale také kaskadéři, kostýmní výtvarníci, muzikanti, střihači a dokonce i ta herecká cháska. A jak se tvářili? Tak já na první pohled nepůsobím jako člověk, který by je okrádal o čas a kromě toho už jsem měl něco v ruce. Ostatně je mi jednatřicet a v Národním filmovém archivu mám už přes padesát publikovaných textů o filmu a náš filmový portál obsahuje přes 1500 mých textů a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na můj zdejší blog na iDNES.cz. Nezapomenutelné setkání bylo s šéfem kaskadérské Filmky Ladislavem Lahodou. Ten mi řekl, že svou Titanicovou éru dal k užívání Martinovi Hubovi (výše na fotografii s Ondřejem Slaninou, pozn.red.) a ohledně éry pana Tomsy, ať si přečtu jeho paměti a řekl Martinovi, ať mi je zapůjčí. V podstatě mě elegantně poslal k šípku. To bylo jednou jedinkrát, kdy to někdo udělal a nenaštval mě. 

Na křtu budou „lektorské úvody“. To zní hrozivě. Tak hrozivě, to teda pěkně děkuju. Pořádám dlouhodobě filmové kluby a speciální projekce. Promítal jsem na spoustě úžasných míst. Třeba v kostele u zámku Nový Stránov jsme natáhli mezi sloupy plátno a promítali Údolí včel, pak dělám uprostřed lesa na hájence ve Světicích horrorový festival Horrorová hájenka (viz foto níže), letošní ročník je v noci 18. října a bude opět stezka odvahy. Nabízím speciální program, zážitek na celý život a není to jenom o tom pustit film a sednout si mezi lidi. Musí se těm lidem říct, proč jsme to pro ně udělali, co nás k tomu vedlo a co uvidí. Od toho jsou lektorské úvody. Myslím si, že je už docela umím a lidi baví. Za celou dobu z nich odešlo jenom asi pár lidí. Vybavím si třeba nějakého náboženského fanatika, který odešel poté, co jsem řekl o Savonarolovi, že to byl mírně řečeno podivín. Ostatně jak mluvit o chlapovi, který se nechal na náměstí dobrovolně upálit v domnění, že je vyvolený Bohem.

Kolik práce dal jeden „film“, tedy kapitola v knížce? Tak u každého filmu v této knize je to něco jiného. Rešerše jsem dělal téměř celý svůj život a knihu jsem dával dohromady s přestávkami hned po dopsání klasiky světové. Obětoval jsem tomu třeba i jeden partnerský vztah. Časem vyplynulo, že mi byla dost nevěrná, takže jsem rád, že jsem se místo trápení kvůli té poběhlici věnoval skutečným múzám. To myslím samozřejmě napůl ve srandě. 

Kterou kapitolu bys čtenářům zvlášť doporučil?
Všechny kapitoly jsou zajímavé, já to ostatně ani jinak napsat neumím. Každopádně v řadě kapitol jsou dosud nepublikované informace. Jsem pyšný, že jsem pro spoustu mladých lidí už objevil film Valerie a týden divů, který zcela jistě inspiroval tvorbu Guillerma Del Tora. Pyšný jsem také na kapitolu o filmu Intimní osvětlení.

Řekni pár perliček z natáčení, tedy z přípravy knihy.
Velkým zážitkem pro mě bylo vedení rozhovorů s hercem Ivanem Trojanem a Mistrem Theodorem Pištěkem. Trojan si ze mě dělal chvilkama docela legraci, ale je to každopádně velký profesionál a nesmírně milý člověk. Mimochodem doufám, že si to přečte, protože za ním jdeme za pár dnů s prosíkem kvůli roli do filmu mého kamaráda, ke kterému píšu na zakázku scénář. Mistr Pištěk je legenda a suverén. Ke spolupráci jsem ho oslovil v masně v Říčanech. Dali jsme se do řeči, řekl jsem mu, že se zná s mým tátou a myslím, že si mě od prvního okamžiku oblíbil. Je to skvělý člověk a miluju jeho smysl pro humor. Dopis, ve kterém poslal před lety k šípku organizátory festivalu ve Varech, považuju za brilantní satiru. Mimochodem koluje po facebooku, takže si ho můžete někde najít. Představte si, že taky napsal nedotknutelnému Bartoškovi dopis ve znění: „Už nepiš, Pištěk“. 

Tebe režie láká taky, na podzim budeš točit film z divadelního prostředí s názvem Bardi. Jak se z vystudovaného starožitníka a historika umění stane filmový režisér?
Takhle. Já byl režisér ještě před tím, než jsem dokončil jakoukoli školu. Režíroval jsem už v dětství. Na zahradě jsem třeba odpálil plastový vrtulník černým prachem a představoval si, jak by to vypadalo na plátně. Byl jsem do filmu dokonce tak zažraný, že se mi ve dvanácti zdál širokoúhlý sen z takové horské planiny, kde pobíhali černí koně. Myslím, že to bylo dokonce černobílé a mělo to i úvodní titulky. Když jste uměnovědec a milujete obrazy, pak máte k filmu zkrátka blízko. Mrzí mě, že neměl kameru Rembrandt, to by byl panečku režisér!

Já režii nikdy studovat nechtěl, na FAMU jsem se hlásil na scenáristiku, a přestože jsem dvakrát nebyl přijat pro nedostatek talentu, troufám si tvrdit, že jsem schopen napsat skvělý scénář, který bude lepší než většina absolventských prací. Nehoním si triko. Vyhrál jsem národní kolo evropské soutěže Euro Script Contest pro mladého profesionála v kategorii krátkometrážní film a porazil všechny scenáristy z filmových škol po celé republice, včetně FAMU. FAMU nikterak neobdivuji, v době kdy jsem se tam hlásil, to byla bašta protekčních spratků politické garnitury a střední generace filmařů naštvaně odešla učit do Písku, tamní filmová škola má podle mě vyšší úroveň. Velmi bych se divil, kdyby se na tom něco změnilo. Ostatně famáci mají mezi ostatními pražskými vysokoškoláky pověst nemakačenků, kteří vysedávají nad ohromným hrnkem čaje s šálou kolem krku a debatují o Trierovi. Možná i proto je český film tam, kde je. Byl bych rád, kdyby náš projekt české klasiky pomohl vrátit lidem důvěru ve značku český film. Už z toho důvodu, že půjde do kin příští rok náš film. Jinak spousta režisérů vystudovala dějiny umění a dnes patří mezi režisérskou elitu, za všechny František Vláčil nebo Ridley Scott.

Jeden film už jsi skoro točil…
Já jsem natočil pět nezávislých filmů, jeden třeba kompletně v angličtině a natočil jsem ho v Německu. Asi tři se promítaly i v zahraničí a myslím, že jsem si na nich prošel svou soukromou FAMU. Dramaturgyně festivalu Tribeca, který pořádá v New Yorku Robert De Niro řekla, že mám mezinárodně srozumitelnou filmovou řeč a Peter Zeitlinger, dvorní kameraman Wernera Herzoga a režisér, který točil třeba Špatnýho poldu s Nicolasem Cagem, řek, že mám na to režírovat a třeba v souvislosti s Bardy mi popřál hodně štěstí. Je mi ovšem jasné, že máš na mysli můj filmový projekt Hádej, Matyldo. Odřekl jsem natáčení těsně před začátkem, protože jsem nebyl přesvědčen o zdárném výsledku. Pravé důvody ale nikdy nikomu neřeknu. Každopádně vyhlížím mladého režiséra nebo režisérku, se kterým bych si lidsky a profesně sednul a byl bych ochoten mu nebo jí film dát do kupy a jistit ho z pozice producenta a scenáristy. Pokud by o to měl někdo zájem, tak mi může napsat na facebook.

Jan Dvořák

Mediální podpora knihy Slavná česká filmová klasika Blog iDNES.cz