Blogy iDNES.cz jsou tu už pět let

Přelom května a června 2007 přinesl na českou internetovou scénu zajímavou změnu - vstoupily na ni Blogy iDNES.cz. Co se za těch pět let přihodilo, kterými cestami se blogy ubíraly, jakých úspěchů blogeři dosáhli a jaké bitvy za tu dobu svedli? A co na to jejich čtenáři?

Blogy iDNES.cz stvořily v blogosféře zcela novou kategorii – daly příležitost komukoli, kdo byl schopen respektovat elementární pravidla, publikovat na jednom z nejsledovanějších zpravodajských serverů v Česku. Každý, ne jen ti vybraní, náhle mohl v jakémkoli čase publikovat svoje postřehy, názory či vlastní tvorbu. Každý bloger se stal sám redaktorem i editorem svého blogu. Vox populi získal platformu pro svůj vliv dosud nevídanou.

Blogy si proto rychle získávaly čtenáře a především autory, čili blogery. Na počátku tvořily základ výkladní blogerské skříně – sekce VIP -  známé osobnosti. Ať už to byl Miroslav Macek, Tomio Okamura, Ivan Hoffman či Jiří Paroubek. Postupně od nich ale převzali otěže blogů ti, kdo měli stejné radosti i problémy jako naši čtenáři. Ti, jež stejně jako jejich čtenáře zlobí domácí politici, ti, jimž stejně jako jejich čtenářům policie neprávem odtáhla auto, napálil je mobilní operátor či se jim nedostalo odpovídající péče u lékaře.

A také ti, kdo se potřebují svěřit s bolestmi, které mnoho jejich čtenářů tak dobře zná na vlastní kůži. Čtenář, dosud pasivní konzument té či oné zprávy, se náhle ocitá v roli soucítího svědka; bloger už nemluví jen za sebe, ale i za pana Nováka, Horáka či paní Skalníkovou z ulice, která se jmenuje podobně jako ta jeho, a podobně jako v té jeho se tu nedá po příjezdu z práce zaparkovat, protože městská samospráva nemá peníze na nové parkoviště, jelikož je utratila za tento rok už dvanáctý úplně zbytečný kruhový objezd.

Bylo pochopitelné, že blogy zpravodajského serveru budou do značné míry reflektovat dění zejména na domácí politické scéně. Blogeři tak činili vpravdě s chutí a nekompromisně. Nejvýraznější to bylo v době úřadování Jiřího Paroubka. Byla doba, kdy více než polovina blogů obsahovala v titulku nebo aspoň perexu jméno Paroubek v rozličných obměnách.

Někdejší šéf ČSSD a premiér se objevoval v článcích ve všech možných i nemožných souvislostech, až se o blozích iDNES.cz říkalo: Tady je Paroubkovo… Že to Jiřímu Paroubkovi nebylo vždy právě ke cti, netřeba připomínat. Blogeru Karlu Křížovi se dokonce dostalo té výsady, že jeho blog jedovatě okomentoval právě sám předseda ČSSD na tiskové konferenci.

Ostatní politici se své šance chopit nedokázali, většina z nich sázela na blogy pro čtenáře zcela nezajímavé texty dobré možná do politické kampaně, ne však do blogu. Někteří ze startovacích bloků ani nevyběhli, jiní si blogy spletli se stranickou promo nástěnkou, což pochopitelně bylo v rozporu s Kodexem blogera.

	tady.

Už v té době, a po odchodu Paroubka na politický výminek zejména, se ale politicko-komentátorské blogerské jádro zúžilo, a na blogu se začaly objevovat další, mnohdy velmi zajímavé směry zájmu. Blogy získaly na šíři a pestrosti, objevili je i ti, kdo nechtěli komentovat politiku. Začala éra blogerů–spisovatelů a blogerů–fotografů. Tahle éra pokračuje až do dnešních dnů a je velmi úspěšná. Mnoho z jejích protagonistů se vypracovalo tak, že dnes vydávají knížky, jejich fotografie se objevují v mezinárodně uznávaných časopisech. Čtrnáct z nich vystavovalo své fotky na MFF Karlovy Vary 2011, dva blogeři točí hraný film. Na jaře 2011 blogeři ve Švandově divadle v Praze četli ukázky ze svých knih na autorském čtení. 

Blogy se staly také autoterapeutickým   prostorem. Nejeden bloger ochotně přiznává, že možnost vypsat ze sebe balvan, jenž ho sužoval, jasně stanovený cíl pravidelného psaní i v neposlední řadě ohlas publika mu pomohly postavit se zase na nohy.

Přišly také speciály. Třeba ten kapely Kryštof, na němž Richard Krajčo během natáčení cédéčka Kryštof v Opeře každý den popisoval, co se ten den ve studiu událo. Blogovat začali i chlapci z kapel Čechomor nebo Jablkoň. Leč kouzelné slovíčko „Nestíháme…“ jejich blogové kariéry brzy odkázalo do historie. Vznikla řada skupinových blogů, ať už je zašťiťovaly charitativní projekty v Mexiku či jinde nebo jiný společný zájem.

Velmi speciálním speciálem pak byl Blogový román – literární experiment, během něhož poprvé v historii českého internetu napsal známý spisovatel knihu spolu se čtenáři. Možná si vzpomenete – první kapitolu napsal Michal Viewegh, dalších devět pak čtenáři iDNES.cz. Porota v čele s novinářem Ladislavem Vereckým musela od srpna do prosince 2009 projít třicet tisíc stran textu, Michal Viewegh pak vybral vítěze každého kola.

V roce 2011 přibyla do rodiny blogů sesterská varianta speciálně pro OnaDnes.cz, která se zaměřuje na články o ženách a pro ženy.

Nedílnou součástí blogů jsou diskuse. Mnohdy v nich autoři a jejich čtenáři svádějí doslova líté boje, spory a stížnosti jsou na denním pořádku. Přesto, že se stále najde dost hlupáků, jejichž jediným cílem je dehonestovat autora a ostatní diskutující, patří diskuse k blogům zcela neodmyslitelně, říkají blogeři jako jeden muž. Většinou jsou skutečně tím správným kořením, které článkům dodává další rozměr. I diskuse (myšleno napříč celým iDNES.cz, protože diskuse na iDNES.cz a diskuse na blozích jednou jsou) prošly od vzniku blogů dlouhou cestou a ještě je jistě pár kilometrů vpřed čeká.

Nelze v jednom článku vyjmenovat všechno to zajímavé, co se na blogu odehrálo, a vzpomenout všechny, kdo blogy iDNES.cz posouvali a posouvají dopředu. Bylo jich mnoho a neradi bychom na některé zapomněli. Jedno ale můžeme říci se stoprocentní jistotou: na blogu iDNES.cz se objevily za těch pět let desítky, ne-li stovky nesmírně zajímavých lidí, desítky příběhů s dobrým a desítky příběhů se smutným koncem. Díky blogům získala česká literární scéna nové autory, objevili se tu skvělí amatérští fotografové, z nichž někteří dnes šlapou na paty profesionálům. A nejen to - dvěma lidem dokonce blogování pomohlo spojit svoje životy natrvalo v manželství. 

Všechno to dobré je sice vyváženo i občasnou tmavou skvrnou, ale to už tak v životě chodí.

Dnes si na blogu najde toho svého blogera, to své téma, drtivá většina čtenářů iDNES.cz. Svoji přízeň nám i blogerům dávají najevo počtem přečtení i tím, že se vracejí – v současnosti dosahují blogy sedmi až osmi milionů přečtení za měsíc. Blogerů už blogy na iDNES.cz prošlo také požehnaně – zaregistrovalo se zde k dnešnímu dni 12792 blogerů, z nichž aktivních je 5720 a těch, kdo napsali alespoň jeden článek za posledních sedmdesát dní, je 1768. Celkem už napsali přes 130 tisíc článků, v průměru sto až sto dvacet denně. To už je slušná hromádka.  

Že jsou blogy komunitním ostrovem iDNES.cz, se ukázalo nejen na pravidelných společných srazech (zpravidla u příležitosti vyhlášení výsledků vítězů ankety Bloger roku), ale také tehdy, když redakce podle blogerů šlápla vedle – například zredukováním poutací plochy blogů na superhomepage iDNES.cz nebo při nasazení reklamy na blogy. V něčem jim vedení iDNEs.cz dalo za pravdu, v něčem ne, ale každopádně s nimi velmi vážně jednalo, protože ví, že právě oni tvoří obsah a kvalitu blogů.

Během následujících dnů a týdnů si v Infoblogu připomeneme zajímavé milníky, události, autory a články, které těch pět let blogování vyneslo na světlo internetového, ale v případě blogů iDNEs.cz ne odosobněného elektronického světa. Těšíme se na společné vzpomínání.

Máte-li tip na články, počiny či autory, kteří podle vás určitě stojí za připomenutí, napište nám, budeme rádi.

Redakce Blog iDNES.cz